IARU VHF 2009 v OK2M

Letošní VHF contest jsem jako MF pásmo ani neměl v úmyslu jet. Když jsem volal na kopec OK2M jak jim to šlape, tak se tvářili, že je vše v pořádku a stihli už 2 hodiny před začátkem mít vše na svých místech a funkční, což je u nich malý zázrak. Nicméně mi nabídli, jestli chci přijet, že budou rádi.

Dokoukal jsem se synem film Asterix, Obelix a olympijské hry, počkal až se manželka vrátí z flámu a po půlnoci vyrazil směr JN69UN.

Samozřejmě jako na potvoru v tu dobu není otevřený žádný supermarket, pouze na dálnici čerpací stanice, takže jediné co jsem doma našel byly 3ks čínských polévek. Na čerpačce jsem koupil nealko pití a čokoládu a hurá na kopec.

Minout krásně rozsvícený stan uprostřed louky prostě nešlo, takže jsem prakticky v polovině závodu dorazil. Kluci byli ještě poměrně plni síly, takže jsem pouze připojil svoje sluchátka do FT1000 a chvilku poslouchal co se na pásmu děje a dělal jsem si přehled, jak a kam to chodí.

Dal jsem si první kafe a první polévku a vydržel připoslouchávat asi tak hodinu. Pak jsem odebral do spacáku a usnul spánkem spravedlivých.

Jenže to nebylo na dlouho a byl jsem probuzen ukrutným smradem. Skoro to štípalo jak do očí, tak do nosu. No hrůza.

Ve snaze přejít na CW provoz nevydržel teplo plát cuprextitu FR4, který pouze usměrňuje vzduch uvnitř dutiny tak, aby vzduch šel pouze skrze žebra lampy a nikudy okolo. Bohužel nevydržel CQit stále dokola v mrtvých hodinách, tak bylo nutné výkon stáhnout podstatně dolů. Stáhnout výkon ale znamená ho stáhnout všude, takže když se stáhlo na 500W na GS35B, tak to znamenalo, že i ostatní PA s GI7B šli výkonově pod 300W a to bohužel na CW bylo až do rána, než kluci přešli zpět na SSB.

Takže jsem zasednul na CW a zažil telegrafní muka, protože nebyl k dispozici BUG, ale pouze "klofák" RM31, na který jem nehrál ani nepamatuji. Snad někdy v začátcích. I když normálně si svůj paměťový klíč vozím sebou, včetně pastičky, řekl jsem si, že ho tentokrát potřebovat nebudu a šeredně jsem se zmýlil a to se mi vymstilo. Vedle mne se posadil druhý operátor a zabořil ruce do klávesnice a přihazoval skedy. Nádherná spolupráce vyústila v ODX 1075km na CW, kde nám to fouklo do anglie a až do konce závodu už můj ODX nikdo nepřekonal. Anglie nakonce byla v logu 3x, ale tohle bylo po dlouhé době zase ODX přes 1000km, což byla radost.

No vydržel jsem tam u toho až do rozbřesku, kdy mne vyhnal dychtivý a odpočatý SSB operátor.

Takže jsem si zase zalezl do spacáku, ale opět po chvíli jsem byl probuzen a to mým psím kamarádem, jezevčíkem Denym, který mne hlídal tak urputně, že vyjel na Martina OK3MAD a moc nechybělo, aby mu visel na ruce. Pak to zkusil ještě Miloš OK1MZM, že si ho vyfotí, ale neměl potřebný postřeh, takže se mu jezevčík zahryznul do optiky na jeho fotoaparátu. Naštěstí to foťák přežil a Miloš taky. Jen se pořádně leknul, jak to zvíře dokáže být rychlé. Od té doby chodili kolem mého "trhače" po špičkách a snažili se nevyhledávat střety s mým ochráncem, který na ně vrčel, jen se přiblížili.

Dopoledne jsem zkousnul další dvě polévky a bylo po jídle. Naštěstí přišla záchrana v podobě steaku od Martina OK3MAD a následně buřta od Dana OK1XDF, takže žaludek nestrádal a tímto jim děkuji, že odvrátili mučivou smrt hladem. Při představě, že mých 110kg bude nasyceno až ve večerních hodinách po příjezdu domů jsem málem dostal pupínky.

Kolem poledne to už moc netáhlo do luftu a navíc pohledem do statistik jsme zjistili, že nám chybí poměrně hodně stanic z DL. Inu nelenil jsem a zasedul k rádiu a začal "šprechtit". Co se najednou strhlo na našem kmitočtu, to byl nářez. Stačilo začít mluvit německy a najednou se strhla neměcká řežba a prakticky trvalý přísun stanic z DL až do konce závodu. Občas uskočila nějaká další stanice na další anténní systémy, ale víceméně jsem masíroval západní evropu. Takže jsem dojel závod do konce a byl jsem spokojen. Zbytek týmu taky a prakticky poslední půl hodinu jsem je měl všechny za zády, protože se čekalo, jestli překročíme magickou hranici. Bohužel, i když jsem se snažil, tak to nevyšlo. Takže 796QSO a bez pár tisíc necelých 300tisíc boduů, no škoda, ale fakt jsem se snažil. Snad příště.

Po závodě jsem klukům ještě pomohl pobalit co šlo a vyrazil domů. Závod skončil a i já jsem přispěl svou trochou do mlýna. Byl jsem spokojen, žádné velké rušení, kterého jsem se obával se nekonalo. Dalo se v pohodě pracovat. Prostě DB6NT ve spojení s FT1000MP je docela "žrádlo".

Takže díky za závod a na slyšenou na UHFku.

73 3RM