Výměna podstavce

Předzávodní příprava na podzimní EME závody probíhala u mě na QTH tím způsobem, že bylo třeba vyměnit podstavec pod celou konstrukcí.

Ta původní byla jen konstrukční a nakonec tam stála bezmála rok. Jenomže nevyhovovala, protože stačilo, aby trochu fouklo a celá konstrukce se rozkymácela.

Takže jsem si nechal svařit konstrukci novou, daleko robustnější, se kterou pomohl nemalou měrou Václav OK3VM, za což mu tímto děkuji.

Nadešel čas a tak jsem objednal "zvedátko". Nechtělo se mi ale investovat do velkého jeřábu a tak vypomohl kamarád tím, že mi poslal svého jeřábníka i s autem. Je dobré mít spoustu kamarádů.

Přijel s tímhle vozítkem a protože musel projet, musel jsem nechat parabolu nahoře. Ale jakmile projel, tak jsem začal sklápět a on mohl v klidu zaparkovat vedle, tak aby dosáhl s ramenem.

Postupně jsem sklápěl a jeřábník "zapackoval" a začal sklápět rameno jeřábu.

Musel ještě trochu popojet, protože to měl na dlouhou ruku, ale nakonec přece jen znovu "zapackoval" a už jsem hrnul nahoru a začal vázat.

Během chvilky jsme povolili šrouby a pak trhnul nahoru a konstrukce se vznesla. Předcházelo tomu ještě řádné upevnění paraboly ke konstrukci, kde jsem musel mezeru vyplnit dvěma trámky a náležitě to svázat, ale drželo to.

Jakmile trhnul a celé se to ocitlo ve vzduchu, krve by se ve mně nedořezal, protože i když to šlo vcelku snadno a celé to je při provozu vyvážené, tak jakmile se to jen trochu rozvážilo, měl jeden člověk plné zuby to udržet. Navíc se k tomu přidal déšť a zima. Jako na potvoru, celý týden pěkně a když jde člověk něco dělat, tak to počasí mu to prostě nepřeje. Takže na fotce je vidět, že i ten jeřábník toho má plné kecky.

Malý podstavec šel sundat vcelku snadno. Takže jsem smetáčkem vymetl "ten bordel (ty bojky)", mírně porovnal kabely a s pomocí dalšího člověka se snažil nasadit tu obludu, velkou, těžkou, neforemnou, s mnoha dírama na šrouby.

Podstavec jsme tam dovlekly, jenže jako na potvoru, ta spousta děr ne a ne sednout na doraz. Snažil jsem se zprvu domluvit kladívkem, ale to bylo jako škádlit nosorožce párátkem.

Nešlo a nešlo, takže pokud něco nejde kladivem, musí to jít ještě větším kladivem a protože nic většího než kus traverzy nebylo po ruce, tak jsem vzal zavděk i tímhle a začal znovu bušit. Jeřábník byl trochu nervozní, protože celé to monstrum držel sám.

Nicméně s tímhle už to šlo a začalo se dařit podstavec umisťovat na své místo.

No a jakmile byl podstavec na svém místě a pár podložek a matek také, tak jsme začali přemisťovat pomalu tu celou hromadu železa na své místo.

Jakmile to dosedlo, honem šrouby a utahovat. V tu dobu už jsme byli docela zmrzlý, jeřábník jen skřípal zubama, ale držel se statečně.

Nakonec i on pomáhal s dotahováním matek a šroubů, aby to už měl za sebou.

Šlo to vcelku rychle, když jsou čtyři ruce, je to fajn.

No a jakmile to bylo utažený alespoň trochu, tak hurá znovu nahoru, odvázat to a jeřábník mohl pomalu sklízet své nádobíčko.

No a zatím co on sklízel nádobíčko, já jsem dotáhul co šlo a začal to monstrum zase zvedat nahoru do parkovací polohy.

No stále zvedám, ale protože veškerá kabeláž byla odpojena, musel jsem si dotáhnout prodlužovačku a zdroj a připojit se na motor ručně, ale šlo to a parabola šla nahoru.

No a v tu dobu co to šlo pomalu nahoru jsem postupně nasadil zbávající matky s podložkama a začal utahovat. Šlo to mizerně, protože jak jsem rval ten podstavec na ty závitové tyče, tak jsem některé závity domršil a tak jsem měl o zábavu postaráno, ale podařilo se.

No a tady už je to skoro nahoře. V tomhle okamžiku už ale lilo jako z konve, což byla opravdu parád. Takže jakmile jsem to zaparkoval, utekl jsem na horké kafe a nechal to svému osudu. Teprve druhý den jsem to přijel všechno poutahovat. Jenomže zkuste si to utáhnout všechno tak, aby to bylo ve váze. Za pomoci vodováhy a klíče jsem to začal řešit a za pomoci klíče a hoooodně dlouhé trubky, jakožto nástavec na klíč jsem to postupně vyřešil a utáhnul co šlo.

No a jakmile bylo hezky, tak jsem zase postupně zapojil všechny kabely do svorkovnic, zkusil otáčení, zvedání a snímání a všechno fungovalo tak, jak jsem byl zvyklý. Jen ta tuhost mne překvapila. Ani se to nehnulo.

Zbývalo už jen na slunce nastavit přesně odečítání azimutu a elevace, změřit šum slunce a bylo hotovo. Slunce tam skutečně bylo 14,5dB a já byl spokojen. Takže tímto byla předzávodní příprava na ARRL EME contest hotova. No teda ještě uklidit ten bordel uvnitř boudy.