pokračují práce na QTH

Po delší době další příspěvek. Tentokrát na téma práce na QTH.

Úvodní fotka asi napoví více.

V létě se moc dělat nedalo. Bylo úmorné vedro a sucho, takže jsem volný čas trávil s rodinou u vody. Podle toho to taky s QTH vypadalo. Zelo prázdnotou. Rozpálené železo stožárů, žádný stín, v místnosti na padnutí. To se prostě nedalo.

Takže práce začali prakticky až v září a stihnout všechno během několika týdnů práce se nedá. Navíc počasí se opět přihlásilo a ukázalo svou další tvář. Nicméně něco se udělalo.

Jako první jsem si pozval na QTH firemní bagřík. Práce se chopil kolega z práce, který se oblékl do bagru a vyrazil. Původně jsem chtěl jen srovnat kousek hlíny. No dopadlo to víc jinak, než jsem si představoval. Bagřík jezdil prakticky celý den. Tu jsem chtěl srovnat, tuhle zahrnout. Tady udělat novou díru na zamýšlenou kadibudku a zase tu původní kadibudku strhnout a díru zavozit a zahrnout.

Když už jsem tam měl těžkou techniku, tak jsem ho požádal o stržení původní, již dosti zchátralé kadibudky a její odtažení na ohniště. Večer jsem se jí chystal zpopelnit. Jenže jsem si nějak neuvědomil, že léta vyschlé dřevo bude více než hořet. No přímo plápolat. Zprvu to ne a ne chytnout, takže jsem tomu pomohl kanystrem ředidla. Najednou to blaflo a plameny šlehaly více jak 6m vysoko. No bylo to vidět skutečně z celého Stříbra, až jsem měl strach, jestli nepřijedou hasiči. To horší ale teprve přišlo. Žár sílil až do té podoby, že se nedala udržet ruka na okně ani zevnitř a co víc, začalo se zvětšovat samo ohniště. Doutnalo a rozšířilo se postupně až na 4 metry v průměru. Navíc se k tomu nedalo žárem ani přiblížit. Takže rychle pro kýbl a běhal jsem s vodou a zaléval kolem a ohniště, aby se nerozšířilo dál.

Dopadlo to naštěstí dobře, ale neměl jsem ten den klidné spaní. V představě co se mohlo všechno stát mi běhal mráz pozádech.

No a práce pokračovali dále. Dostal jsem nabídku na trochu přebytečného štěrku. Neváhal jsem a přijal ji, protože bylo potřeba opravit trochu příjezdovou cestu. Jednoho dne ve snaze vyjet na QTH jsem hned po sjetí ze silnice málem vjel do haldy štěrku. Zanadával jsem si, nicméně jsem byl rád, že tam je trocha štěrku a budu mít celé odpoledne co dělat. Jenže to jsem ještě netušil, že takových jako ta první bylo v řadě za sebou na příjezdové cestě hned několik. No bylo toho prý 15 tun materiálu. Takže po týdnu rozvážení po odpolednech nakonec přijel i Luboš OK5KL, dostavil se i táta OK1CUV a společnými silami jsme to rozvozili. Měli jsme toho plné zuby, ale příjezdovka je krásně vyspravena.

No a to se mi ještě pochlubili, že jim zbylo spousta betonu. Původně mi ho chtěli složit mezi příjezdové vrata a dát tam provakativně kus traverzy, aby to měl po zatvrdnutí jěřáb za co zvednout. Naštěstí to byl pouze humor, dost černý, ale pár krůpějí potu mi na čele vyrazilo.

Když opadla štěrková horečka, pustil jsem se do terénních úprav. Jenže mě jaksi nenapadlo, že čím víc ten bagřík bude rovnat a strhávat travní porost, tím více práce budu muset udělat já s hráběmi, kolečkem a travním osivem. No strávil jsem na tom asi týden. Ale stejně se díky suchu ne všechna tráva ujala. Takže mě na jaře čeká ještě dosetí trávy na některých plochách.

Tady se to třeba chytlo a hned to vypadá lépe.

Je to díky tomu, že ten plot to přece jen trochu odstínil od horkého jižního slunce a i ta trocha stínu pomohla travnímu osivu aby vzešlo a udrželo se.

Taky jsem pořídil novou kadibudku a umístil jí tak, aby z ní bylo vidět na město Stříbro. Takže když je tma a dveře se podepřou trámkem, je krásný výhled na světla města.

No a protože jedna pohroma musí zákonitě střídat druhou, tak se mi rozpadnul stávající sklad materiálu. Původně to byla skříňová nástavba na chladící vůz. Ročník narození o dost víc než já. Takže měl nárok. Jenže kam s materiálem?

Jediná možnost byla využít stavební buňku, kterou jsem si ve spolupráci s Václavem OK3VM upravil na EME pracoviště. Bohužel jiná šance nebyla, takže jsem současně přetahoval materiál, kterého bylo víc než dost za ta léta co člověk mamonil a skupoval kde co po burzách a současně likvidoval starý sklad. Postupně jsem ho rozebíral na plech, dřevo a izolaci a likvidoval a opět pálil na ohništi. Za plech se něco utržilo a dřevo, již hodně ztrouchnivělé docela dobře hořelo.

Kdo si pamatuje umístění onoho skladu, tak takhle to tam vypadá nyní, když jsem i ty betononé bloky pod skladem zlikvidoval.

No a skutečně aby toho nebylo málo, tak nám začalo občas pršet. Ostatně to podzimní počasí občas dělá. No a jako na potvoru začalo do nově vzniklého skladu pršet a zatékat. Během chvilky se začala propadat na některých místech podlaha a to nevěstilo nic dobrého. Zejména pro nově uskladněný materiál. Takže rychle střechu. No a když střechu, tak pořádně.

Sbíjené vazníky, či spíše šroubované, šli poměrně rychle. Za jedno odpoledne jsem nastříkal všechny prkna zelenou vodičkou proti škůdcům a houbám a udělala se první šablona. Pak už to šlo snadno. Cirkulárka se měla k světu a akuvrtačka a nabíječka rozhodně nezahálela.

Pak se přišroubovali latě. Opět asistoval OK1CUV a OK5KL. Šlo to poměrně dobře. Ještě se stačila napnout plachta a přisponkovat a byl jsem hned klidnější. Nepršelo dovnitř, ale bylo třeba pokračovat.

Takže jsem ze zbylých palubek, co mi zbylo z opláštění pracoviště začal oplášťovat přední štít ze západní strany, odkud fouká nejvíc, aby nám to nestrhlo plachtu a opět dovnitř nepršelo.

Několik odpoledních hodin to sežralo, ale zadařilo se a byl jsem zase o kousek klidnější. Navíc to vypadá docela dobře a palisandr tomu sluší.

Práce pokračovali stavbou lešení, aby se na střechu lépe mohlo. No a hurá s plechem nahoru.

No a jakmile tam byl plech, bylo to o dost veselejší. Ještě bylo třeba střechu uzavřít uprostřed. Objednali se šablony a pod ně pěnové výplně. Opět akuvrtačka zpívala a nabíječka měla co dělat. No a najednou je střecha hotová.

Ještě zbylo pár palubek, tak jsem pokračoval štítem i z východní strany, dokud bylo co šroubovat. Bohužel jem nedokončil vše. Musim ještě dokoupit další palubky. Jednak na štít a jednak na podbití podhledu ze stran.

Takhle vypadala původní střešní krytina. Dost promačkaná. I vítr jí několikrát sebral ze střechy, takže o střešní krytině jako takové se už skutečně moc mluvit nedalo.

V pozadí je vidět ještě doposud neosaný stožár, který se v současné době používá jako jakýsi vodojem. Je na něm nerezová nádrž a samospádem pak teče voda dolů. V létě to moc vody nedalo. Vrt sice hluboký, ale sucho zapříčinilo, že za den bylo s bídou 20 litrů vody. Teď už je to zase lepší, ale co nyní s vodou, když stále prší že?

Taky se podařil docela dobrý kšeft. V Holicích na burze byl výprodej vojenské techniky z ahodně rozumné peníze, takže po dohodě s několika hamy v okolí jsme nakonec s Liborem OK1DOL jeli pro 5 kousků. Docela nářez s károu po dálnici a několika stovkami nákladu. Houpalo se to, takže jsme v rámci bezpečí osádky nakonec jeli s bídou 60km/h ale dojeli jsme. Takže máme nyní k dispozici 4 TA19ky včetně kotev, kolíků a navijáků. Byli skutečně poslední co se dali koupit.

Jeden kousek už stojí a je na něm anténa, ale to je až na další povídání.

Když už jsem byl v tom úklidu kolem, tak jsem taky vyhrabal a zjistil, že mi tam na QTH stále leží nevyužitá Unža. Bohužel bez navijáku a základního výtahu. Třeba dojde na její zvednutí v kuse, nebo postupným zvedáním kus po kuse. Uvidíme. Každopádně je tam a zatím je tomu stožáru na ležato smutno.

Ono se řekne práce na QTH. Jenže bez střechy, úklidu a dalších drobností se taky vysílat nedá. Sežere to nejen spoustu času, ale taky peníze, které by se dali třeba využít na nákup něčeho jiného. Jenže je třeba to QTH taky udržovat. Bohužel.

Takže zatím tolik k práci na QTH.

3RM