zimní QRP závod na Přimdě JN69IQ pod OK1KUW

A to znáte ten vtip, jak přijde chlapík do řeznictví a ptá se: Máte zmrzlé dršťky? Otočí se k němu prodavačka a s ledovým klidem odpoví: Ne, my si tu topíme.

Tak my jsme měli o tomhle závodě nejen zmrzlé držky, ale snad všechno co šlo. Od uší a nosu počínaje a konče prsty na nohou.

To jsem se zase nechal na něco ukecat. To byla akce tohle.

Václavovi OK3VM zase bouchli saze v komíně a zakousnul se do amatéření a to skutečně pořádně. Takže mě ukecal (ani se moc nemusel snažit, jsem pro každou blbost) a slovo dalo slovo a vyrazili jsme na OK QRP závod. No a kam jinam, než na Přimdu JN69IQ.

Václav funguje na principu vznětového motoru, občas vybuchne a pak se točí a jak dojde palivo, tak se po něm slehne zem a třeba půl roku o něm člověk neví, ale jak mu člověk nasype zobání, tak si zase brumlá. Tentokrát to ale vypadá o level výš. Vybuchnul jak sopka a začal tvořit. Když mi nosil ukázat co právě dotisknul na 3D tiskárně a jak se složí anténa, co má ve finále 384 gramů, tak jsem žasnul, co všechno jde na tom udělat. Je to hezký a praktický. Udělá si na míru veškeré komponenty co je třeba a pak to jen složí. Akorát mam obavy, aby to s tou sopkou nedopadlo tak nějak, že se rozzuří, začne být aktivní, pak vystříkne, vyteče něco ven a zase zhasne za zvuku dunivého chrápání.

Nebo to patří k něčemu jinému? No to je jedno. Prostě jsme vyjeli.

Sice předpovědi počasí hlásali něco o 15°C a teplém slunečním dni, ale nahoře tak tozhodně nebylo. Tam regulérně mrzlo, zbytku sněhu všude kolem a lehce foukal vítr. No počasí, že by člověk psa nevyhnal, ale ty dva magoři si prostě vyrazili nahoru na kopec.

Zaparkovali jsme auto na parkovišti pod kopcem a Václav začal skládat jeho propriety. No má to zmáknuté fakt hezky.

Jako první vyndal z auta trojnožku, která se používá na prknech, která znamenají svět a tady znamenitě posloužila jako držák stožárku.

Už to dotahnul do té dokonalosti, že si nechal udělat ještě jeden úchyt a prodloužil stávající výšku o další segment nahoru.

Do toho zarazil kus laminátu, který se náhodou objevil u mě na QTH a je součástí několika laminátů od OK5IM a tyhle kousky přesně pasovali na ten kus duralu, co koukal ven jako poslední. No prostě náhoda, která vyšla a pasovala. To že jsem přišel a laminát na vertikál je v tu chvíli nepodstatné. Důležité je to, že je na co dát anténu.

A začal skládat jeho ultralehkou anténu. Zasunul, no teda nezasunul, no vlastně zastrčil, sakra jak to jenom napsat? No prostě nacpal trubičky skrz ty jeho gumové průchodky, co měl zamačkané v plastové trubce. Takové titěrné prvčíčky. A ono to v tom docela drží. Čim mě ale dorazil, tak byl zářič. Já koukam, že tam má na té trubce z každé strany, kde je dipol, mu kouká napájecí konektor pro baterky. Tak si říkam, že by Václav vymyslel napájení antény přímo z baterek? No a ono ne, vytáhnul zase dvě trubičky, které měli na koncích ty samé proti konektory a jen zasunul. No nezasunul, no prostě je tam narval. Sakra to se tak blbě píše tohle. Jak to ale napsat, když jsou na kopci dva chlapi mě fakt nenapadá.

Ach jo.

Jdeme dál.

Jsem zvědav co ze mě zase vypadne.

Takhle to měl během chvilku složené.

Začal rozmotávat kabel a už nám bylo divné, že i ten kabel se nějak nechce rozmotávat, jak byl ztuhlej. No nic moc.

Ale to nebylo zdaleka všechno, co se týče zimy.

Za chvilku byla anténa na stožárku a stálo nám to. Teda nestálo, ale prostě anténa byla nahoře.

Ach jo, tohle až bude někdo číst. No nevim co si o mě pomyslí a to jsem nic nepil. Fakt ne.

Otáčení s anténou je vcelku jednoduchá věc, stačí lehce povolit křídlatku ze strany a pootočit anténou a zase zaaretovat. Díky lehké konstrukci to neni nic námahavého.

Ale pozor. Při teplotě nad nulou. Jak začne mrtnout a je navíc mlha, změní se otáčení antény v dohadování o tom, jak je ten dural studenej a jestli mi nestačí to nechat otočený do jednoho směru a že z toho mrznou prsty. No neni to tak jednoduchý, jak se zpočátku zdálo a počáteční nadšení z toho jak nám to pěkně stojí a směruje se mírně změnilo.

Proč vlastně používam ten výraz stojí? No prostě stojí. Ať chci nebo ne.

No a začal závod, já otevřel termosku s kafem a začal se zahřívat aspoň tou trochou teplýho kafe, protože jsem tušil, že tyhle dvě hodiny venku budou docela krušné. No a byli. Jen jsme o tom zatim nevěděli.

Václav se chytnul jako první mikrofonu a začal vyhledávat a dělat stanice jednu za druhou.

Po chvilce se mu ale začala na mikrofonu srážet vlhkost, jak do toho ječel a tak byl mikrofon po chvilce náležitě mokrej. Dokonce už i mikrofony dokážou zvlhnout. No to je pecka.

Mlha kolem byla hezká, viditelnost tak s bídou 40m, víc ani ťuk. No a zpočátku se PSV metr na odražené ani nehnul, ale postupem času se to začalo zhoršovat. Tušil jsem proč, ale v tu chvíli to bylo jedno. Těch pár watů to tam stejně pustí do tý antény a na těch pár QSO po republice to vydrží.

No a bylo ještě hůř, začalo mírně foukat.

Václav vesele promlouval na SSB do mirofonu a QSO vesele přibývala. Ani jsme netušili, kolik vůbec bude aktivních stanic a kolik a jde vůbec v tomhle mini závodu udělat.

No a přišel čas i na CW provoz. Bizarní druh provozu pro ty, kdo si nedokážou vyrobit větší PA, nebo si ho koupit, ale v tomhle případě, protože se jede skutečně QRP je tenhle druh provozu docela příjemnej.

Minimálně proto, že nemrzne huba, nevlhne mikrofon atd. Ale zase mrznou prsty. Ty teda nevlhnout, ale křehnou.

Zařízení jsme měli poskládané v kufru auta.

Václav má na tyhle výlety krásnou brašničku, kterou pro tyhle účely vyrobil přímo pan Icom. Včetně baterek se mu to tam vejde. Ty Lipolky jsou vzadu za rádiem, ty modré. Červené kablíky přímo do rádia. Icom 706 má tu výhodu, že má přímo v sobě klíč, takže stačí jen připojit pastičku a může se telegrafovat. Tak jsem telegrafoval.

Psalo se na papír. No a to v tomhle počasí neni zrovna dobrý nápad, ale co jiného při QRP závodu. Postupem času totiž nám zmrzli tak prsty, že na přepisování do počítače budeme muset vzít grafologa, protože přečíst následně po nás obou písmena a čísla na začátku závodu a na konci je docela mazec. NO grafolog bude mít co dělat, než to rozlouská. Snad si s tim Václav poradí nějak.

Skutečně mrzlo, foukal vítr a mlha kolem.

No a PSV se neustále zhoršovalo.

NO a přesto jsme udělali 53 QSO. S průměrem 189 km/QSO. Hodilo to ve finále 9640 bodů. ODX z JN99AK.

Co nás překvapilo, tak z jednoho čtverce nás zavolali 4 SP stanice. Což potěšilo a překvapilo zároveň.

Udělalo se i pár DL i OM stanic, přišlo i něco z OK2, ale tím to tak skončilo.

Asi se nikomu ven moc nechtělo. Jestli to je hodně, nebo málo vůbec netuším.

No a tak závod skončil a bylo potřeba to sbalit.

No a všechno bylo zmrzlé. Obalené ledem. I za ty dvě hodiny se to obalilo ledem.

Ne moc, ale led tam byl. No a co to udělá ta vrstva ledu s tenoučkými prvky, je asi jasné.

Tady je krásně vidět, jak moc to bylo omrzlé.

Složeno bylo vcelku hned, ale začínal jsem si představovat, jak si budu léčit omrzliny, jak se potopim do horké vany.

Naskákali jsme do auta a vyrazili. Cestou domů jsme se stavěli v dobré restarouraci a dali si oběd. Horká polévka a následně guláš dokázali vrátit do reality všedního života při placení, což nás probudilo z letargie a domů jsme v klidu dorazili po 16té hodině.

No a pak už jen spočítat výsledky, odeslat na vyhodnocení a napsat pár řádek a přiložit pár fotek.

Tak a je hotovo.

3RM