sobota 6.2.2016 a práce na magirusu TA19

Tak se v sobotu díky rozumnému počasí zase něco udělalo na QTH.

Původní TA19ka nám nevyjela s posledním dílem a tak Inverted L, kterou jsme použili v závodě moc nefungovala. Bylo to moc nízko. Takže padlo rozhodnutí s tím něco udělat.

Pomocnou ruku tentokrát podal Václav OK3VM a můj syn Jakub a tak jsme po obědě vyrazili.

Demontáž proběhla vcelku v pohodě. Přistavil jsem ocelový skládací žebřík, vylezl nahoru, odkotvil kromě spodního patra kotvy od magirusu a pomalu jsme ho položili. Až jsem se sám divil, co všechno snesou moje záda a ramena, ale šlo to.

To že už nejsem nejmladší, jsem zjistil v pondělí ráno, když jsem měl vstávat do práce. Vstával jsem s tím, že když mě něco bolí, tak vlastně žiju. No bolelo. Ale žiju.

Za pomoci zahradního kolečka jsme pak magirus přesunuli do skladu a vzali si další kousek, o kterém jsem věděl, že spolehlivě vyjede nahoru, včetně posledního patra.

Ještě než jsme založili magirus do patky, tak jsme posunuli v patním držáku vlastní stožár o úchyt výše, čímž jsme tak získali 1m výšky navíc. To že nám posune i klika, jsme zjistili až později a dosáhnout na ní a otáčet s ní už tak veselé nebylo. Ale co by HAM neudělal pro 1m výšky navíc.

Pak jsem ho zvedli a zakotvili první patro a vyšponovali ho za pomoci vodováhy. Za chvilku to bylo hotové. Jen jsem si neuvědomil, že když bude najednou všechno o 1m výš, tak se stávajícím žebříkem se tam už nahoru nedostanu, abych tam zase nacvakal zbývající kotvy.

Takže výjezd domů pro duralový výsuvný žebřík. Václav mezitím rozmotal 30m dlouhé lano, které mělo vyvázat další 1,2m vysoký díl, kterým jsme chtěli magirus ještě nastavit nahoře.

Po přesunu žebříku na QTH si Václav hodil žebřík na záda a hurá do pole. Vypadá jak šerpa ve snaze zdolat nějaký kopec, nebo horu, nebo dokonce magirus.

Ty bílé tkaničky po zemi nejsou nic jiného než televizní 75R koax, který vede k poslechovkám v poli. No je jich tam dost, ale zase to poslouchá.

No a jak byl k sispozici dostatečně dlouhý žebřík, tak pokračovali práce na zakotvení další pater. Chvilkama jsem si připadal jak rosnička. Neustále nahoru a dolů. Jedna kotva po druhé. Nakonec jsme nahoru posadili ještě laminátovou trubku 1,2m dlouhou, která tak ještě o kousek prodloužila vlastní magirus. Na tu jsme upevnili vyvazovací lano a kladku pro zvednutí zářiče.

No a šlo se nahoru.

A zase dolů.

A zase nahoru.

A zase dolů.

Točilo se s klikou jak o život.

No prostě na prášky. Když už si člověk myslí, že má všechny kotvy správně, tak prostě nemá. Takže jsme rozmotávali kotvy tak dlouho, až se to konečně podařilo a magiru vyjel, včetně posledního patra a zakotvili jsme ho. Patro po patru.

No paráda a je to nahoře.

Ale trvalo nám to.

Ale protože jsme si rázem pomohli o pěkných pár metrů, tak bylo taky zapotřebí zvednout i stranu zářiče, která je přes další kladku na stožáru pro 15m směrovky. Takže jsem si vzal postroj a hurá nahoru. Přesunul jsme kotevní bod o kousek výš a je to pořád málo, budu tam muset ještě jednou. Ale už to vypadá daleko lépe.

Je vidět, že to je skutečně výš. Taky si od toho slibujeme, že se to podepíše na našem signálu na 160m při dalším CQ WW 160m, tentokrát SSB.

Ještě musíme dořešit dvě věci a to ukotvení zářiče u stožáru. Jak se povyjelo nahoru s magirusem, tak máme konec rázem o pár petrů výš a nikdo na to nedosahne, takže přesunout uchycení a za další je třeba ještě rozsekat ocelová lanka kotev dalšími keramickými vajíčky. Už jich sice moc nezbývá, ale pořád je ještě z čeho dělat.

Do toho se pustíme o dalším víkendu. Snad to stihnu v týdnu připravit, aby to šlo rychle nahoru a dolů a netrápili jsme se s tím.

Práce je stále dost a počasí se snad povede.

Na závěr fotka Václav OK3VM s mým synem Jakubem a naši čtyřnozí členové rodiny

3RM