nedělní práce na vertikálu - už to je ve 30m

Nádherné počasí o víkendu přímo určené k práci na QTH. Tak jsme se s Václavem domluvili a v neděli vyrazili dorazit to, co jsme připravovali již nějaký ten den předem.

Venca se na to náležitě připravil. Koupil si novou lezeckou výbavu, takže jsem ho hned vyhnal nahoru po žebříku, aby to konečně taky vyzkoušel v praxi a ukázal co umí ve výškách.

Nejdříve se musel zdemontovat poslední prodlužovací díl z duralu, protože bylo třeba namontovat ložisko nahoru.

Toho se zhostil v klidu a pohodě a během chvilky to měl dole.

Takže jsme šli upravit trubku na ložisko. To šlo v pohodě, svrtali jsme trubky, nasadili pozinkované ložisko a urá opět nahoru to zkusit osadit a vykotvit.

První pokus dostat tu samou trubku zpátky, ale už se dvěma patry kotvení.

Zpočátku to vypadalo jako pohodová věc. Prostě jen vysoukat trubku nahoru a pak jí zasadit do magirusu.

Bohužel první pokus nevyšel, byl uvázán moc nízko, chyběl mu jeden schůdek žebříku, aby to tam byl schopen zvednout a zasadit dovnitř.

Takže trubka dolů a druhý pokus.

Ted už to vypadá dobře, snad na to bude mít tu správnou výšku.

No a začal znovu ručkovat po trubce ve snaze jí vysoukat co nejvýše.

Opět to zpočátku vypadalo dobře.

Už se to jevilo, že se mu to podaří tu trubku vysoukat až nad magirus a zasadit jí dovnitř.

Jenže pak se kousla jedna z kotev přes izolátor, takže to nešlo dál.

Takže jsem přiskočil ve snaze za tu kotvu zatahat, aby povolila.

No a to jsem neměl dělat.

Trubka se rozkmitala i s Vencou a málem jsem ho sundal dolů včetně trubky.

Po téhle zkušenosti to vzdal a slezl dolů, protože na další pokus neměl sil.

Takže jsem si oblékl lezení zase pro změnu já a vylezl nahoru a trubku tam zasadil. Jednak jsem vyšší a jednak jsem to tam už párkrát dal sám, takže mi to šlo. Vencovi jsem slíbil, že další pokus je jeho a že už mu za to nebudu tahat.

Venca pak vyklikoval magirus nahoru, ale jako na potvoru, poslední patro kotev, které jsme měli kotvené směrem dolů z kopce mělo prokazatelně kratší kotvy, chybělo tak půl metru.

Takže jsem to vykotvili tak a dohodli se, že po obědě tu kotvu překopeme a donapneme.

No a stalo se. Po obědě jsme v klidu posunuli kotvu o nějaké dva metru směrem ke stožáru a rázem bylo lanka dost.

Magirus tak stál a byl vykotven až do 25m a poslední co zbývalo, byla úprava vršku trubky pro nasazení laminátu.

Tentokrát Venca nezaváhal a trubku spustil dolů, odpojit kotvy a šla se udělat úprava na laminátový bič.

To šlo dobře. Udělali jsme bandáž kolem trubky do konusu, aby šel laminát dobře a ztuha nasunout. Zajistili jsme stahovacím nerezovým kroužkem, připojili prodlužovací vodič a celek pak obmotali izolepou.

To byl teda nápad. Padli na to čtyři kotouče. No a když už se to dělalo, tak různé barvy, ať to vypadá zajímavě.

No a když tohle bylo hotovo a přenášeli jsme trubku i s laminátovým nástavcem k magirusu, tak jsem tušil, že tohle už nebude taková sranda.

Vlnilo se to už cestou a bylo to jak hadí ocásek.

Začala převládat skeptická nálada.

Tohle tam nemůžeme dostat.

No a taky že nedostali.

Jako první jsem sebral odvahu já a zkusil to tam nasadit. Jenže zkuste nasadit 11m délky na stojato, když to držíte dole za poslední půl metr a nahoře na vámi se to bimbá ze strany na stranu a pruží a houpe ve větru.

To prostě nešlo udržet ani omylem.

No a tak mi to celé spadlo. Ještě že to je vcelku lehké a Venca stál na správném místě, že se nám to podařilo chytnout a laminát propružil. Jinak nebylo co zvedat.

Chtělo to vymyslet jinak jak to tam dostat.

No a pak jsem dostal spásný nápad. Dáme tam jenom samotnou trubku, tu vykotvíme, aby se po vyjetí do pozice pro zasunutí neměla kam hnout. Necháme tam tak 20cm vůli na výšku a když se to pak bude zvedat i s laminátem, tak by se to nemělo kam hnout do strany.

To byl základní stavební kámen. Tohle bylo ono.

Takže pro palici, pro další čtyři kotevní kolíky a znovu to překotvit, ale jen to poslední horní patro.

S palicí to Vencovi zjevně jde, během chvilky bylo zakotveno.

Takže znovu po žebříku nahoru, sundat trubku dolů a nasadit zpátky laminát.

Zakurtovat se k magirusu a hurá s tim nahoru.

Ty krávo ono to tam je.

No a pak že to tam ve dvou lidech nedostaneme.

No ale přijít na to, jak to tam dostat.

V tom je celej ten oříšek.

Takže technologii jak dostat 11m prodloužení nahoru do 6ti metrů už máme zmáknutou. Ve dvou lidech to jde.

Sice nám to párkrát nafackovalo, ale poučili jsme se a nakonec jsme to tam dostali i ve dvou lidech.

Tak nyní to ještě vyklikovat nahoru.

Jenže i když už to je nahoře, tak je třeba si uvědomit, že i v lehkém vánku to nahoře těch 11m vesele kmitá a stačí jen trochu to přehnat s klikou a stožár se rozkmitá celý.

No hodně se nám orosilo čelo a ne jednou.

Věřím tomu, že kdyby tam byl obyčejný dural, tak už je to dole. O hliníku se ani nezmiňuju, protože ten by nešel ani nasadit do samotného magirusu, ale protože jsme měli k dispozici materiál 7020, tak to bylo o něčem jiném. A to podotýkám byla jen trubka 40/2 a přesto to vydržela, i když už jsem si párkrát myslel, že to letí dolů. Ne neslítlo to. Hurá.

Pomalu jsme jeli patro po patru, Venca u kliky, já běhal kolem kotev, přizvedával, popotahoval. Pak se nám to zarazilo na posledním patru. Zamotali se nám izolátory do sebe. Tak s tím Venca drbnul a najednou to vyjelo. Samozřejmě za řevu, protože se těch 11m znovu rozkývalo jak závaží na pendlovkách co měla babička v obýváku na stěně. Ani nevím, kde vůbec skončili.

No ale poslední patrový výstup to přežilo a najednou to bylo celé nahoře.

To je MAZEC.

Venca si utřel zpocené čelo, já ždímal tričko, ale bylo to tam.

Jen jsme donapnuli kotvy, aby to stálo skutečně rovně.

Bylo to o obíhání kotev, tuhle kouknout, tuhle přitáhnout, ještě jeden zoubek tady, ještě jeden zoubek tamhle.

No ale podařilo se to a pohled na 30m vysoký vertikál je impozantní.

Ten prcek dole u paty je Venca OK3VM.

Ještě pár fotek zdálky.

A ještě jedna fotka.

Takže i z TA19-ky se dá udělat rozumně vysoký vertikál, za předpokladu, že se zvládne technologie stavby i ve dvou lidech.

Dá se to, ale sranda to neni.

Je na tom ale ještě nějaká práce. Nemáme ještě jedno patro rozsekané izolátory. Ty už Venca objednal na Ukrajině přes ebay, takže čekáme až dorazí. Ostatně rozsekat komplet jedno patro mi zabralo celý víkend práce. Sežralo to 146m ocelového 3mm lanka, nespočet svorek a výsledek byl 3 puchýře na pravé ruce, rozdásané dlaně od ocelových drátků z lanka a mizerná nálada. Ale když už to bylo hotové, tak jsem si oddechnul. Ale je to na palici, neuslále se musí bandážovat ocelovým drátkem začátky a konce lanka, než se to bude krájet flexou. Povolovat a utahovat svorky. No pro jednoho to je docela nuda a vopruz. Aby člověk úplně nezblbnul, je třeba k tomu mít ještě nějakou další činnost. Případně puštěnou tu správnou hudbu.

No a pak ještě doplnit měděnými lany vlastní zářič, spuštěný podél stožáru dolů a vykotvený do stran.

No a pak to snad bude všechno a budeme moct to zkoušet naladit.

Ono se to nezdá, ale postavit takovou anténu sežere spousta času. No a o penězích ani nemluvě.

Snad ten výsledek bude stát za to.

3RM