demontáž 4el 40M KLM beamu

Tak už na ní konečně došlo.

Tak tady je ještě nahoře. Nesmrtelná anténa, která přežila všechny větrné bouře od Emy počínaje a které jsme pracovně říkali "kladivo na čarodějnice" se konečně dočkala své repase.

Přece jen po těch letech si to opravdu zasloužila. Po mnoho let byla na stožáru v Mladé Boleslavi, kde pod OL7W odváděla dobrou práci a pak se přesunula k nám. Ve Stříbře pak pod OL7R to byla stejně tak po mnoho let naše nejlepší anténa. No ale nic netrvá věčně a zub času se podepsal i na tomhle kousku. Zejména na jejích plastových izolátorech.

Za tu dobu, což je více jak 20let se objevila jen jedna mechanická závada, která šla odstranit přímo na stožáru. Byl to uvolněný šroub, který držel jeden z lineárních trapů. Výkonem se pak upálil natolik, že lineární trap plápolal ve větru a měnilo se PSV. Oprava tehdy zabrala během OK/OM DX contestu asi dvě hodiny práce a šroub byl tehdy nahrazen kouskem M6 závitové tyče. Na stožáru tehdy pomáhal Dan OK1XDF s opravou.

To byla jediná závada na anténě, kam až moje paměť sahá.

Bohužel jako nevětší slabina se nakonec ukázali plastové izolátory držící na prvcích lineární trapy. Ty vlivem povětrnostních podmínek natolik zkřehli, že začali praskat a anténa se stala ve větru nepoužitelnou. Za bezvětří nebyl problém, ale skončit uprostřed rozjetého závodu jen kvůli větru je docela problém, který jsem už nechtěl riskovat a tak došlo na její demontáž.

Bylo zapotřebí vymyslet jak jí vůbec dostat z té výšky dolů. Nahoru šla jeřábem, ale protože vyhodit spoustu peněz za jeřáb a čekat zase až zemědělci pole sklidí se mi nechtělo a protože se nabídla pomoc bývalých kolegů z práce, kteří mají lezecké zkušenosti a výbavu, tak jsem stanovil termín, naložil maso na gril a hurá nahoru.

Při kávě jsem vymysleli jak to dostaneme dolů a tak se šlo do pole a začali jsme. V tom větru a zimě to ale nebyl žádný med. Ale už se řekl "už" a nešlo couvnout.

Jako první šel do země pomocný kolík. Tomu se moc nechtělo a tak jsem si naskočil na ocelovou trubku, kterou se kolík otáčel. Při mých 100kg živé váhy to pak šlo docela dobře. Jen se mi mírně točila hlava, no jako na kolotoči. Vpomněl jsem si na pár videí z internetu, jak se položí hlava na konec tyče a běhá se kolem ní a pak se má člověk zvednout a odejít rovně. No tak asi přesně tak jsem si připadal a cesta od kolíku byla podobná. Ale kolík tak byl, takže připravit transportní lano jako výtah a už se lezlo nahoru.

Trochu problémy způsobovali příčky stožáru, přece jen jsou dosti daleko od sebe. Ostatně co by člověk čekal od stavebního výtahu, který je původcem toho stožáru. Ale dostali jsme se nahoru oba.

Pravda, Luboš měl trochu díky své menší výšce problémy, ale vyškrábal se nahoru taky.

Takže jsem přivázali lana, upevnila se na vazák kladka a dole už se mohlo začít tahat.

Bohužel se to krásně píše, ale třeba ty závitové tyče,které celou anténu držely byly tak zrezlé, že jenom povolit ty matice, to byl porod. No tak mají nárok, za tu dobu co tam jsou.

Co mě ale překvapilo, byl rozlámaný držák. Respektive jak v základové desce byly díry na různý průměr trubky, ke které se deska mohla přišroubovat, tak mezi jednotlivými dírami byly praskliny až po okraj desky. Proto jsem taky občas zjistil, že anténa směruje o kousek jinam, než jsem měl nastaveno na zobrazovači rotátoru a musel jsem upravovat směr. Až nyní mi došlo, proč tomu tak bylo. No nic nevydrží věčně.

Anténu jsem mírně zvedli, navedli mimo rotátor, který je na vrcholu stožáru a pomalu jí spustili o kus níž. Pak jsem přivázali transportní lano nad anténu, přes karabiny a vazáky jsme jí přichytili na trasportní lano a mohlo se začít pouštět dolů.

Bohužel jsme lano patřičně nenapnuli a díky své délce se prověsilo, což mělo za následek, že se nám prvky zachytávali za kotvící lana s izolátory, kterými je stožár držen. Musel se dvakrát pořádně zatřást s anténou, popotáhnout nahoru a dolů a pak to šlo. No a nejednou byla anténa dole. Krásně si sedla do trávy a kupodivu bez poškození.

No paráda, je to dole.

A to jsme z toho měli takový strach. Ale šlo to dobře a oddechli jsme si.

Ještě pohled jak to asi tak vypadá při pohledů dolů.

Nechce se tam moc koukat při práci, při tom větru se to i docela vlnilo a když se do toho přelo 80kg duralu z boku na laně, tak to bylo jak ona moři. Ale jak říkám, nahoru může, ale dolů to jít prostě musí.

Lana jsme odvázali a pustili dolů.

Pak už jen slezt dolů.

Ještě jsem udělal fotku ze stožáru, směrem na QTH.

No a jak jsme slezli dolů, tak jsem udělal ještě jednu fotku.

Ještě před chvílí tam byla a najednou je tam prázdno.

Uvidíme za jak dlouho tam něco bude.

No a pak už jsme jen vytáhli pomocný kolík z pole, anténu hodili na hrb a hurá s ní na QTH jí zaparkovat.

Vešla se tam docela akorát.

Tak už jí jenom rozebrat a začít na ní pracovat.

No a pak už se jen grilovalo, pilo kafe a klábosilo a všem možném.

Nakonec to fakt nebylo tak hrozné.

Je dole.

3RM