demontáž vertikálu

Čas bohužel mírně pokročil a tráva na poli si již říká o své posečení.

Byl jsem taktně upozorněn, že v brzké době, samozřejmě podle počasí, vyjede zemědělská technika na pole, aby posekala trávu a tudíž musíme zdemonotovat náš vertikál, aby jsme ho zase na podzim mohli složit a postavit.

Radiály jsme již stihli z pole dostat, takže zbývala jen demontáž vlastního zářiče. Což se sice hezky napíše, ale o to hůř dělá.

Takže jako první jsme spustili klikou magirus dolů. Bylo jasně vidět, že jakmile jsme odkotvili horní část, tak se posledních 11m začalo prohýbat podle větru.

Jak se ale postupně sjíždělo dolů, tak se prohnutí zmenšovalo. Jasně to tak deklaruje fakt, že výš nad zemí i víc fouká.

Nicméně jsme sjeli dolů v klidu a pohodě a mohli přistavit žebřík.

Následovalo odpojování jednotlivých kotev a jejich smotávání. Vzhledem k tomu, že na kotvách jsou keramická vajíčka, tak jsme nemotali na bubínky navijáků, ale jenom přes ruku a pak lanko stahli k sobě zdrhovací páskou.

Nesmělo se na nic zapomenout, v poli nesmělo po nás nic zůstat, takže jsme hned vytahovali i kotevní kolíky a počítali všchny komponenty a odnášeli je z pole pryč.

To nejhorší mělo teprve přijít a tím bylo sundání posledních 11m prodloužení.

Akce se zhostil Václav OK3VM.

Vylezl po žebříku nahoru, přikurtoval se k magirusu a začal zápasit.

Ono to neni nic snadného, držet za spodek 11m kus klacku, povytahnout ho nahoru, aby vyjel náboj z bajonetu a pak to celé pustit dolů na zem.

No samozřejmě mu do toho fouklo a laminát se rozkmital, takže to byl i boj o vlastní přežití, aby nezdemontoval i sám sebe.

Zdařilo se, nikomu se nic nestalo a bylo to dole.

Pokračovalo se smotáváním dalších kotev.

Horní dvě patra už jdou kotveny do 4 směrů, takže jsme se o něco víc naběhali. opět jsme počítali každou kotvu a odnášeli je ven z pole.

Kdyby jen jeden kotevní kolík zůstal v poli, tak pro žací lištu sekačky by to mohlo mít fatální následky a pro nás taky, protože by nás do pole již s anténou nikdo nepustil.

I tak se modlíme, aby tam při sekání trávy opravdu po nás nic nezůstalo, i třeba jenom zapomenutý šroubovák, který někomu vypadl z kapsy. Snad ne.

Nahoře jsme spočítali co jsme přinesli.

Na počet to všechnou souhlasilo. Takže pohoda, možná jen zdánlivá.

Zbývalo položit a rozebrat.

Ve dvou to docela šlo položit, ale na odnesení jsme s vidinou grilu nalákali víc lidí, takže nás bylo dost a z pole jsme pak magirus odnesli.

No a zlatá tečka na závěr u grilu byla jasná.

Václav se chytnul a nepustil žebírek. Navíc když je dal na medu, nebylo o čem spekulovat.

Aby bylo jasně vidět, co se tam grilovalo, tak jsme pořídil ještě detail náplně grilu.

Hezký pohled.

Počasí nám přálo, grilování se zdařilo a to že nějaký dva zoufalci složili někde a nějak kus duralo, v tu chvíli bylo každému u stolu jedno.

3RM