letní QRP 2m contest na Přimdě

Občas prostě člověk musí udělat nějakou vyloženou blbost, aby si tím okořenil běžný život. No a co může udělat KV contestman jiného, než že se nechá ukecat ke QRP závodu na 2m. Tohle měla být kota ze které pojedeme.

Takže jsem se nechal ukecat. Ostatně jsem pro každou špatnost, tak proč ne. Takže týden před vlastním závodem jsme se sešli na KV ranči, dohodli kdo co vezme a kdy budeme připraveni vyrazit. Na mne přišla povinnost proviantního náčelníka a telegrafisty. Takže jsme se pustil do grilovaných žebírek, oblíbených řízků a k tomu samozřejmě musí přijít i bramborový salát. Pokrájel jsem něco zeleniny, nacpal vše do batohu, včetně pití a termosky s kávou a mohlo se vyrazit.

Honza OK1NP byl u mne včas a tak jsme se přesunuli k Václavovi OK3VM, který už měl připravené zařízení a mohlo se vyjet. Honza měl za úkol připravit deník, takže jeho tablet nebyl zase až tak těžký na rozdíl od Vencovo 3VM, který tahnul komplet zařízení.

Po příjezdu pod kopec na parkoviště před hotelem jsme se ale podělili a každý vzal něco a mohlo se začít stoupat pěšky do kopce.

No a tady jsem začal poprvé litovat, že jsme se k něčemu takovému nechal ukecat. Původně jsem si myslel, že ten kopec nedají moje kuřácké plíce, ale nakonec jsem skončil s nohama, kterým se zjevně nelíbilo převýšení. Na vrchol jsem dorazil s jistotou posledního a s vyplazeným jazykem. Ostatně slova co jsem adresoval těm dvěma, co tam už posedávali se nedají publikovat.

Počasí nám přálo, alespoň jsme si to mysleli. Ovšem jen do té doby, než jsme se začali zabývat spáleninami od sluníčka. Hlavně že měl Honza NP v batůžku krém na opalování, který samozřejmě nevytáhnul a tak to z nás odnesl nejvíc. Ještě tři dny po závodě skučel a mazal si spáleniny.

Výhled do kraje je z vrcholu již značně limitován vzrostlými stromy, takže výhled jako tenhle je už jen do jedné strany a to směrem na západ. Všude jinde jsme jeli skrz listí.

No a když už jsme na hradě Přimda, tak jsme samozřejmě nemohl nevyfotit raritu tohoto hradu, kterou je středověká toaleta.

Tady je v celé své kráse.

Začali jsme samozřejmě vymýšlet, jak to asi v tom středověku vypadalo a nedej bože, když do té roury zespoda fouklo a jak se asi sedělo na tom kameni a další a další blbosti, co nás napadali. Docela jsme se bavili, ale protože se začínali množit turisté, bylo zapotřebí zaujmout strategické místo na stavbu stožáru a pustit se do toho.

Nahoře na tom kusu skály se stejně víc než dva lidi neotočili, takže jsem zůstal v základním táboře o pár metrů dole a začal pořizovat fotodokumentaci a v základním táboře jsem na lavičkách přizpůsobil polní kuchyni požadavkům týmu.

Je pravda, že spousta turistů kroutila hlavama, jak je možné, že si někdo na výlet vezme sebou mísu salátu, mísu řízků a žebírek a ptali se, jestli náhodou neprodáváme přebytky, že by si i dali říct. Vzhledem k blízkosti státní hranice navrhoval Václav přejít na plabu v Eurech. Byl by ale o hladu.

Takže já si seděl v klidu dole ve stínu na lavičce, popíjel kávu a krájel, kluci mezitím nahoře na skále začali stavět.

Docela jim to šlo, takže jsem se nijak nehrnul jim to kazit a sledoval to v klidu zespoda.

Nakonec jsem se teda o kus vyšplhal, abych měl lepší záběry na ty dva nahoře, ale zase abych byl dostatečně blízko základnímu táboru, kde proviantní lavička sváděla turisty k ochutnávkám.

Co ale pobavilo, že prvky nešli zasunout dost dobře do ráhna, takže to oba začali řešit navlhčením tyček prvků.

Že jim to ale jde co?

No nakonec je tam dostali, ale pobavilo to.

Antény se podařilo sestavit a upevnit na vysouvací laminát, takže už jen zvednout a zakotvit.

No ono se to snadno řekne, že je třeba zakotvit, ale kam, když všude je samá skála. Dokonce padali i takové nápady, že přivezeme příklepovku a zarazíme hmoždinky s oky, ale nakonec se přece jen místečka našli.

Sice to chtělo trochu hledat, některé kotvy i prodloužit, ale nakonec se zadařilo.

Samozřejmě nesměla chybět vlajka, kterou Václav poštou dostal den před prvovýstupem.

Takhle vlála SOTA vlajka při pohledu zespoda. Krása

No a přišel čas vyzkoušet, jestli to vůbec nějak funguje, čehož se zhostil Honza NP.

Funguje to, takže jemně doladit detaily.

Pak už jsme mohli nechat Honzu napospas pásmu 2m a závod mohl začít.

Bohužel stačilo trochu zafoukat a laminát nejenže mírně zajel dovniř, ale částečně se antény protočili a nesměrovali tak do jednoho směru. Takže bylo nutné je mírně poopravit a pokusit se je fixovat izolačkou, aby to drželo. Stejně to ale chtělo občas doladit, ale vysílalo se.

Takhle si chlapy hráli na vrcholku skály, zatímco já dole odháněl turisty.

Závod se rozběhl a tak bylo na čase začít krmit hladové krky.

Tak přišel ke slovu základní tábor a polní kuchyně.

Václav nelenil, zasedl a zabořil lžíci do salátu.

To se jen tak nevidí, na jednu lžíci nabral asi tak 15deka salátu a už ho cpal do sebe.

Bohužel turistů neustále přibávalo a tak jsme museli opustit základní tábor a začít bránit vrcholek hory, aby nám někdo něco neutrhnul a celé nám to nespadlo. Chvílema jsme si připadal, že už stačí jenom aby nám někdo podal skrz mříže banán, jako opicím. Vysvětlovali jsme co tam děláme, co jsme zač, proč ten chlap tak řve, že tam by měl být klid, a proč s tím pořád vrtí a další a další. Opravdu už jenom ten banán.

Připadal jsem si jako exot.

Ale protože chodil i průvodce a povídal o hradě, tak jsme se nechal zlákat, slezl dolů a s chutí si ho poslechl také. Pak jsem si i vyfotil model, jak v době svého rozkvětu hrad vypadal.

Vystřídal jsem Honzu, aby se mohl také najíst a napít a pustil se do telegrafu, moc místa na mastičku na skále nebylo, ale tak nějak jsem se s tím popasoval a chvíli u toho vydržel, než mě zase Honza vystřídal.

Chvilku se jelo z výzvy, chvíli se hledalo. Občas k tomu nějaké to kafe a nutné cigáro, ale byla to pohoda. Stanice přibývali a překvapilo, že s pár Waty se skutečně jde dovolat. Trochu problém byl se stromy, respektive procedit to skrz to listí, když bylo k dispozici pár Watíků, ale šlo to. Kde neprošlo SSB, tak pomohl telegraf.

Honza se ale skutečně překonával a tak jsme 100QSO nakonec zlomili a ještě mírně překonali.

O chybovosti si nedělám iluze, ale ono o to ani tak nešlo, jako spíš o ten výlet a tu změnu.

Skutečně to bylo zase něco jiného, ale upřímně. Mam radši, když si autem dojedu na ranč, nahodim si jistič a jdu vysílat. Chození pěšky a ještě do kopce mi moc nesvědčí, navíc s batohem proviantu na zádech.

Po QRP závodě si ještě Václav 3VM nahodil 40m a posléze 20m a aktivoval SOTA program. Překvapilo kolik stanic volá a odkud. Slušný pile up na ten výkon a dipol nahoře na skále, pár metrů nad zemí.

Pak už zbývalo jen to všechno složit, posbírat po sobě odpadky a vyrazit dolů a domů.

A to už začali během sestupu plánovat zimní akci. No to nevím, ale mam dojem, že zrovna v té době budu asi někde na dovolené, viděl bych to tak na KH6 nebo ZL3, to je vcelku jedno, ale hlavně daleko od těch dvou, abych se zase nenechal ukecat. Prostě budu pryč, nevolejte, nehledejte mě.

Jeden výstup pěšky nahoru mi stačí.

3RM