CQ WW SSB 2016 - OK1NP a OK3VM

Vlastní závod začal již o pár dnů dříve a to tak, že jsme společně s Václavem OK3VM a Honzou OK1NP vyrazili na nákupy. Prvotně jsme chtěli koupit pouze kancelářské křeslo, něco pohodlného, aby se v něm dalo vydržet sedět při závodě dlouhé hodiny. Nejdříve jsme vybírali po internetu, ale stejně to chce vidět na místě, sednout si do něj, zhoupnout se v něm, popojet a zkusit si opěrku hlavy. Takže jsme se sešli po práci v Plzni před velkým obchodním domem s nábytkem a hurá dovnitř. No a teď si představte tři chlapy, jak vlezou mezi nábytek. Spousta chodbiček, odboček, lidi kolem vás, proti vám a za vámi. Nemam to moc rád, takže jsem původně chtěl jen koupit a vypadnout. No ale při průchodu kolem ložního prdla mne napadalo si pořídt při té příležitosti i polštář a chlapi zase deku. No a teď si představte že vybíráte rozměry, k tomu samozřejmě i povlečení a k tomu i barvu. No lidi kolem nás si museli myslet své. Koukali se po nás divně, ale přežili jsme to, vybrali si a následoval výběr lampiček nad stůl. To by taky šlo. Vrchol byl ovšem vybrat křesla. Z toho počtu a barevných mutací. Slečna co měla na starosti oddělení z nás musela nutně být na prášky. Každé křeslo vyzkoušet, odrazit se v něm, popojet, opřít se, imitovat spánek, nohy na stůl. No když takhle jezdí tři chlapy po prodejně v křeslech, lidi kolem uskakujou, tak je to docela zábava. Nakonec jsme tedy vybrali a bylo vidět, že se slečně značně ulevilo a dotaz "tak už jste si vybrali" byl doprovázen lehkým úsměvem, který byl podpořen obavou, že ještě budeme něco vybírat. Zaplatili jsme, naložili a jelo se nakupovat.

To jsme ale zapomněli na fakt, že další den je volno, protože je svátek, takže lidí všude jak máku. Copak vybírat a házet do košíku vcelku šlo, ale to čekání u kasy, to bylo pro psychicky silné jedince. Ten se cpal zprava, ten zleva, tomu rupli nervy a začal vyskakovat. No docela zábava. A to jsme ještě přejeli pak o pár set metrů vedle a na střechu a do auta jsme nacpali desky, ze kterých měl posléze vzniknout nový závodní stůl.

Původní záměr to mít za chvilku sfouknuté se proměnil ve 4 hodinový maraton.

Takže jsem to po příjezdu jen vyházel z auta a odjel domů.

Dopoledne jsem vyrazil na QTH roztopit co šlo, aby se dalo začít přpravovat QTH do závodu. Honza NP dorazil vcelku brzy, takže se pustil do stavby křesla a pokračoval polštářem, dekou a úklidem ložnice.

Pomalu jsme začali zadrátovávat i pracoviště. Honza NP si vybral 20m, hodil na stůl notebook, vedle postavil FT1k a k tomu Micro keyer II a začal drátovat. Já pak postupně zadrátoval VF část, počínaje filtrem a konče stack matchem. Všechno se jevilo jako že by i mohlo fungovat. Ale to by nebylo tak jednoduché, kdyby se náhodou něco a někde nesepsulo. Modulace při dávání výzvy z počítače. Brumělo to, nešlo pořádně nic nahrát a ve fnále už to výzvu nedávalo vůbec. No nechal jsem Honzu napospas problému, aby si N_ějaký P_roblém, s tím N_ějak P_oradil a šel se podívat na Václava VM, který samozřejmě přijel jako obvykle pozdě, ale přeci. Ten snad jednou přijede pozdě i do oddávací síně na vlastní svatbu.

Václav se rozhodl, že závod začne tak, že vyklidí komplet místnost a postaví si stůl. On na to měl prakticky dva roky, od doby, kdy se ta místnost dala do pořádku a rozhodne se to udělat pár hodin před začátkem závodu. No myslel jsem si, že mi z toho praskne. Ale budiž.

Chvilku to vypadalo jako ježek v kleci. Dostat původní stoly ven, všechen ten nepořádek (rozuměj bordel od podlahy po strop) dostat někam ven a začít skládat stůl.No postupně se to dařilo a posléze začal vznikat i stůl. Přidal se i Honza NP, N_ějak P_roblém vyřešil. Ono ve finále stačilo otočit knoflíkem hlasitosti na předním panelu a kabely k micro keyeru netahat souběžně s elektrikou a bylo hotovo. No ale přijít na to. Takže mu to trvalo řádově ne minuty, nebo desítky minut, ale přes hodinu bylo slyšet z druhé místnosti spoustu nepublikovatelných slov. K tomu jsme na druhém rádiu neustále kontrolovali jeho signál, jak to brumí a je to přebuzené, jak to vůbec nemoduluje a podobně. No až to nakonec dal dohromady a mohl se připojit k montáži stolu a polic.

Takže kulturní vložka na začátek stačila a nyní k vlastnímu závodu.

Venca se rozhodl vyzkoušet nový rotátor a nové ovládání stack matche na 15m v kategorii LP. Přemístil jsem mu tam Icoma, prodrátoval to a mohlo se vyjet.

Jenže v průběhu týdne co čert nechtěl přišla aurora a s ní spojené i mizerné podmínky. Index A se vyšplhal začátkem týdne až na úctyhodných 60 a K index na 6. Takže to prostě nechodilo. Odpoledne před závodem jsem na pásmu odchytnul stanici z východního pobřeží, kdesi v New Yorku a zkoušel jak nám chodí antény. Na spodní anténu mi dal 53 až 55. No na to, že to je 6el v 15ti metrech nad zemí to nebylo nic moc. Takže jsem přepnul na stack a dostal jsem 55 až 57. Taky mě to nějak neoslovilo a teprve když jsem přepnul jenom tu horní, tak mi hlásil, že jsem tam 59+10. Což mě tedy značně rozhodilo, protože aby byl takový rozdíl ve výšce nad zemí, kde ta horní je ve 24m a je sama o sobě podstatně lepší, než zbytek, to mě moc překvapilo a začal jsem tušit problémy na tomhle pásmu. Ale to pořád ještě nebylo tak hrozné, to nejhorší mělo teprve přijít.

V průběhu týdne se postupně A index propadával a z počátečních 60 se dostal v pátek na už použitelných 16 a to jsem se modlil aby to ještě v průběhu víkendu slezlo. Bohužel marně.

Pro jistotu jsem zadrátoval i Invertované V na 80m. Musel jsem ale do pole, abych zkrátil konce a přeladil to tak z CW části na SSB. Přece jenom na tomhle pásmu snad bude něco dělatelného.

Začátek se neúprosně blížil, všechno se tvářilo že je připravené a tak přišla chvíle i rozbalit nový kávovar. Káva chutnala, dokonce došlo i na zákusky a závod mohl začít.

Výclav si to se svým 100W dával na 80m, jen tak aby se rozchytal, nasál do sebe atmosféru krátkých vln. Otrkat se a přiít na to, o čem ty krátké vlny vlastně jsou. Přece jen má za sebou pár spojení na VKV a pár SOTA výstupů, ale závod jako je CQ WW je o něčem jiném. No a vydržel u toho skoro do rána, jak se mu tam líbilo. Vyhledával, ladil si po pásmu, snažil se dovolávat, ale v tom mumraji jet se 100W není nic jednoduchého. Ale byl spokojen a to je hlavní.

Honza NP vykopnul balon se začátkem závodu na 20m a začal hledat co kde uloupnout. Na ty bídné podmínky byli dokonce na pásmu i stanice. Takže se k tomu posadit a nakonec od toho vypadnul až po 20 hodinách. To ani on nepředpokládal, že ani nepůjde spát. Zpočátku to nebylo nic moc, teprve s rozedněním se začalo dařit a rozběhl se přísun stanic. Potěšila dlouhá cesta, kde přišlo pár JA stanic, něco z VK a ZL. To si Honza liboval, že ta anténa chodí a že tam do toho směru je.

Mezitím se probudil Václav a hned se začal sápat po rádiu. Tak jsem mu tam přehodil 15m pásmo, dal filtr a mohl zkusit štěstí. Ale šlo to hodně ztuha. Pásmo se probouzelo a tak hledal a volal, ale bylojasně vidět, že v těchto podmínkách se 100W to bude o nervy. Nicméně si hrál a kdo si hraje nezlobí.

Mezitím se závod přehoupl přes poledne a Honza začal dělat i severní ameriku a začal se tvářit spokojeně. Ovšem do té doby, než zjistil, že A index se najednou vyhoupnul až na 26 a byl jasné, že to půjde celé do kopru. No a taky se stalo. Jak sobota ještě fungovala, tak neděle byla pak naprostým fiaskem. Pásma se zavřela poměrně brzo a nebylo tam co po psu hodit, tak se mohlo jít spát.

Václav se tedy ještě chvilku hrál na 80m, ale po chvíli to vzdal a šel si lehnout.

Já jsem v průběhu dne fungoval jako děvečka pro všechno a pro všechny. Počínaje kafem, přes pití a konče vařením. I to málo ale zvedlo náladu a kus teplého žvance potěšil.

Honza v dobré víře, že ráno to zase začne chodit si nařidil budíka. I když jsem ho varoval, že to je zbytečně brzo. Ostatně to zjistil záhy a tak si šel na hodinu lehnout. No a pak si šel zase na hodinu lehnout, jako bych ho nevaroval. No ale jeho boj. Nakonec tedy po dvou promarněných hodinách, kdy už nezamhouřil oko si k tomu sednul a po výzvě přišli hned po sobě VK a ZL stanice. Začal si mnout ruce. Bohužel to bylo v této hodině jediné co udělal. Stále mačkal F1, ladil po pásmu a nic. Pásmu se jaksi nechtělo vůbec probudit. To už bylo samozřejmě světlo a ono stále nic. Hodně pomalu se rozbíhal přísun stanic. DX signály zvonily, třáslo se to jak pytel rosolu a začali přibývat DUPE. Teprve až po obědě se tak nějak pomalu začali objevovat stanice ze severní ameriky, ale bída s nouzí.

No a ještě hůř na tom byl Václav na 15m. Tam se to chovalo hodně divně. Stalo se, že na pásmu nebyla jediná stanice, za pár minut se to nějak a někam otevřelo a pak pásmo zase ztichlo. Tímhle způsobem se Václav probíjel celý den. Stanice které tu za normálních okolností bouří a lámou rafičku na S metru, tu s bídou procházeli a dovolat se na ně byl takřka porod ježka proti bodlinám. Ale bojoval hrdinně.

Oproti 15m na tom byl Honza trochu lépe. Stejně ale tloukl samou evropu a když přišlo něc z DXů, tak s tím bojoval ve snaze to dostat do logu.

Takže dojet závod do konce a vydržet u toho nebyl žádný med. Podmínky opravdu pod psa a co si tak pamatuji, tak horší jsem snad ještě nezažil. Ve finále jsem rád, že jsem u toho rádia nemusel sedět já a že jsem dělal pouze tu děvečku pro všechno. Nicméně 15m rotátor i ovládání fungují, stejně jako stack match, takže to se povedlo a do dalších závodů už to je použitelné. Otázka je, jestli vůbec bude ještě pásmo 15m použitelné pro nějaký ten závod. Zatím sice bez PA, ale i na tom už se pracuje, takže časem něco bude.

Ještě na závěr malu perličku. Vzhledem k tomu, že jsme dokázali vygenerovat nějaké to teplo, ať již za přispění plynového topení, nebo lineáru, tak se probudilo spousta much. A že jich tu bylo. No a stalo se, že se jedna pokusila o sebevraždu průletem skrz lineár kolem anodového přívodu. Ozvla se rána jak z kanonu, vylítnul jistič. No a vzhledem k tomu, že Honza seděl u toho lineáru a měl ho po své levé ruce, tak se ani nedivím, že to s ním muselo zamávat. Já v tu chvíli seděl vedle v místnosti a ta pecka byla řádná. No a z místnosti kde Honza seděl, se lakonicky a s ledovým klidem ozvalo pouze - pi.. jsem mrtvej. To mě dokázalo odbourat takovým způsobem, že jsem smíchy nebyl schopen cokoli rozumného ze sebe dostat a vysvětlit Vencovi, co se vůbec stalo. Když jsem to konečně dokázal ze sebe dostat, tak propukl huronský smích i z druhé závodní místnosti. Takže nějakých 15minut trvalo, než se opravili pojistky, nahodil jistič, nahodila anoda a mohl zase Honza vyjet do závodu.

Zbývá už jen poděkovat všem stanicím, které zavolali.

Na slyšenou v dalších závodech a podle možností a času i snad na dalších pásmech.

3RM