souboj s počasím nelze vyhrát, bohužel, aneb pořád je co dělat

Tak je tu opět krátkovlnná závodní sezona.

Aź se první CQ WW zeptá, cos dělal celé léto, co mu odpovíš?

Dělal, jsem na anténách, aby je mohl vítr lámat a ničit, nedělal jsem údržbu na rotátorech, aby voda v rotátorech mohla zamrzat, stavěl jsem takové antény, aby nevydrželi jednu sezonu atd atd.

No a jak to může asi tak dopadnout.

Takže první poškození na sebe nedalo dlouho čekat.

Stačilo trochu "čerstvého" větříku a bylo vymalováno.

Ještě ten den jsem vyjuchal nahoru k anténě, která se tam ještě držela. Zčásti za kabel, zčásti opřená o spodní kotvy stožáru.

Nebylo to ale v tom větru nic lehkého, připadal jsem si jako námořník na lodi, kdy volny hází s lodí ze strany na stranu a v těch poryvech větru je třeba anténu nějak ukotvit, aby poškození nebylo ještě horší a počkat na vhodnější počasí s opravou. V 15m nad zemí to ale neni taková sranda. Jednak ta anténa něco váží, jednak ten vítr měl docela sílu a jednak jsem na to byl sám. Nakonec to trvalo dva dny, než se počasí umoudřilo a mohlo se s tou anténou něco začít dělat. Ještě že už to nefoukalo tolik, protože jsem po výlezu nahoru zjistil, že ty úvazy, které za normálních okolností dokážou vydržet v tahu několik tun, jsou notně prošoupané a stačilo by velmi málo a popraskali by taky. Takže jsem odepsal ze své výbavy dva kousky, ale co měli splnit, tak splnili. Udrželi anténu na stožáru a pak zdechli. Budiž jim za to nehynoucí sláva a čest.

Oprava mi nakonec zabrala dva dny a celkem 6 výstupů do těch 15ti metrů nad zem.

Zdemontovat původní držák, nechat svařit rychle nový, natřít, svrtat, vytahnout ho nahoru. Vytahnout lana, kladky a nakonec i přesvědčit syna, aby mi pomohl s tou anténou zpět na své místo. No přiznam se, musel jsem ho podplatit pizzou a ne jednou a k tomu samozřejmě pepsi, taky nebyla jen jedna a přispět do kasičky na kapesné. No ale stálo to za to. Akorát občas zůstává rozum stát nad tím, co je vlastně v té škole učí, když neumí uvázat ani jednoduchý uzel. Ale to už je jiná písnička.

No zdařilo se a anténa je už zase na svém místě. Sice je jeden z direktorů mírně ohnutý, ale kdo kdy viděl rovnou vlnu, že?

Důležité je, že zase funguje a drží ve svém směru.

Schválně jsem ale udělal pár fotek toho původního držáku i s detailem, aby bylo vidět, jakou ten vítr musel mít sílu, když dokázal vyrvat to železo, které bylo dobře zavařené, žádné bodovací sváry, pěkně housenka jak má být a přesto ten držák "zařval"

No posuďte sami.

Na té poslední fotce je i vidět, jak jsou do trubky zaříznuté závitové tyče a to tam jsou celkem 4 kusy těch závitových tyčí, aby se ta anténa neprotočila. Takže opravdu držela. No a přišel vítr a když nepovolili ty závitovky, tak to vzalo sebou celou trubku.

No stalo se.

No a protože se říká že čert se... na velkou hromadu, tak následující fotka ukazuje anténu, která v současné době již neexistuje.

Vypadala dobře, dobře chodila, účastnila se IARU HQ na 160m na SSB, pak jsem na ní udělal ještě QSO s 5T5OK a pak s ní vyjel Honza OK1NP do CQ WW SSB. No a ještě v sobotu anténa byla a v neděli už ne.

Takhle to vypadalo, když jí vítr složil do pole.

Takže závod už se s touhle anténou nedojel.

Bohužel.

No ale když už jsem u těch oprav.

Minulou zimu se nám několikrát stalo, že rotátor na 40m anténě zamrzl. Stačilo aby klesla teplota pod bod mrazu a statečný "Ilja Muromec" z rodu radiolokátorových, přestal fungovat a nepohnul se ani o stupeň.

No je teda pravda a sypu si popel na hlavu, že od té doby, co je na stožáru, tak se na něj nikdo ani nepodíval. Na svou obhajobu mohu uvést jen to, že skutečně do těch 22m nad zem se normálně koukat nechodí. A to ani v létě, natož pak v zimě.

No a tak jsem se vydal nahoru. Vzal jsem si k ruce opět svého syna jako pomocnou sílu a lano, na konci s batůžkem, kam mi bude dávat nutné nářadí a případně takové zbytečnosti jako olej, vazelínu, WD40 a případně petrolej.

No vylezl jsem nahoru a první co jsem zjistil, tak byly 3 chybějící šrouby na předním víku. Nicméně jsem usoudil, že pokud tam nebyli dosud, tak jsou tam asi zbytečné. No a vzal jsem si trychtýř, do ruky první plechovku co mi poslal syn nahoru a hurá, už jsem lil dovniř nalévacím otvorem petrolej, abych převodovku trochu vyčistil.

Jenže ouha, víko na převodovce se rozhodlo stávkovat a netěsnit, takže okamžitě po nalítí zhruba 2/3 plechovky začal petrolej vytékat díky netěsnosti kolem víka samovolně ven.

Takže honem trychtýř dolů, no a pěkně zpátky do plechovky.

Když už nebylo co by kapalo ven, tak jsem povolil zbylé tři šrouby a začal jsem hledat, kde nechal tesař díru, respektive kde je nějaké těsnění. No a ono nebylo.

Zízala na mne pouze převodovka, bez těsnění. Jen měrný a výpustný šroub. Bohužel.

Takže jsem tam dal zpátky ty 3 šrouby a rozmrzelý slezl dolů. Oprava se odkládá na zítřek. Je třeba vyřešit těsnění.

Pak jsem si ale uvědomil, že ta převodovka má samozřejmě víčko i z druhé strany a tak jsem si udělal výstup znovu nahoru, abych se podíval, jak je na tom z druhé strany převodovka, co se týče jejího utěsnění.

No tak šrouby tu sice jsou, ale pochybuju, že za ta léta strávená nahoře to bude těsnit, takže radši i tady přetěsníme a dáme nové šrouby i s podložkama.

Koupit těsnící silikon na převodovky je sranda. Dokonce dělají i dvě velikosti, velkou do tlačné pistole a pak malou, jako tuba na zubní pastu. Vybral jsem si tu menší a vyzbrojen pro boj s Iljou Muromcem jsem opět vyrazil se synem v zádech nahoru.

První překvapení po odvíčkování. Voda v převodovce. Celou noc pršelo a když jsem víčko odmontoval, něco na mne vyteklo a ještě dost zbylo na dně po rantl toho víčka. Takže hadr a vysušit. Uř je mi teď jasné, jak to asi muselo v zimě vypadat uvnitř. Led a bylo vymalováno, proto se mu nechtělo makat pod bodem mrazu.

Tentokrát jsem byl ale připraven na všechno, takže boj vyšel v můj prospěch, pacient nezemřel a operace se zdařila.

Přední víko jsem utěsnil, po té, co jsem ho obrousil a odmastil. Jak jsem dotahnul šrouby po obvodu, tak se ta trocha těsnění vyloupla ven, což je správně. Takže mne to potěšilo, konečně to bude těsnit.

Paráda, tak ještě zadní víko.

No a první problém se dostavil. Ty šrouby od té doby, co kdesi daleko na Urale hladce oholený dělník v čistých montérkách a s naleštěným chrom-vanadiovým klíčem utáhnul šrouby, uplynulo již řadu let a Burlaci na Volze odtahli proti proudu spoustů lodí.

No dalo mi to zabrat, nicméně jsem šrouby povolil. Jenže povolit šrouby je jedna věc a druhá je dostat to víčko dolů. A když říkam dolů, tak dolů. No a zkuste to víčko najít v trávě, když letí z výšky 22m, navíc po nekolika úderech kladivem přes páčící šroubovák. Fakt pomsta.

Takže dolů, kleknout na všechny čtyři a hledáme.

No našli, ale to bylo slov. Když si odmyslím ty sprostá, tak jsme se synem vlastně celou dobu hledání mlčeli.

Takže zpátky nahoru, namazat silikonem, utahnout a hurá, už se mohlo znovu nalívat.

No nakonec to sežralo ve finále celou lahev oleje PP90.

Sice Honza XFJ po telefonu namítal, že ta PP90ka v zimě tuhne, ale i tak je lepší tuhý olej, než zmrzlý led a netočící se převodovka.

Hned jsem samozřejmě musel mít zatočeno, takže syn odběhl do boudy a zmačknul tlačítko. Bohužel poněkud pozdě jsem si uvědomil, že jsem svým postrojem ukotven k horní části převodovky a jistící lano mám hozené přes trubku antény. Takže než jsem stačil vytáhnout telefon a zavolat mu, aby to tlačítko už přestal mačkat, tak jsem si udělat výlet spolu s anténou po půlce obvodu stožáru. No jako kolotoč dobrý v těch 22m nad zemí. Je to docela sranda, povozit se na vlastní 40kové směrovce, že?

No ale musim podotknout, že během pár vteřit otáčení se zvuky zevnitře převodovky značně změnili z vrzání a skřípotu, na kultivovaný tichý chod, jak se olej dostával všude kam mohl a začal vyplavovat rez a začalo se mazat vše, co v tom oleji původně mělo plavat.

Byl to balzám na moje nervy, vlající kdesi ve 22m nad zemí a pro moje uši taky.

Dokonce se zkrátila i doba otočení antény o 360° což je super. No a najednou to nehlučí, je to tiché, nic nevrže, nic neskřípe a krásně se to točí. Dokonce i WD40 si přišla na své, nastříkal jsem jí kam se všude dalo a rázem s klidným svědomím mohl konstatovat, že je převodovka připravená na zimu a že se konečně další CQ WW může zeptat.

No a protože je třeba také řešit přepínání poslechovek, bylo potřeba nějak to pořešit.

Takže jsem vzal do ruky stavebnici od Karla 2ZI, kterou jsem měl již nějaký ten pátek v šuplíku a dal se do stavby.

Poučen z předchozích nezdarů jsem si nejdříve svrtal plošný spoj s plechem, aby mi sedli konektory a šroubky.

Až pak jsem začal osazovat plošný spoj součástkami.

Šlo to docela dobře, jen ty spoje z od konektorů k relátkům mne trochu pozlobili.

Ale zadařilo se a přepínač byl hotov.

Hned přišel namontovat na stěnu, protahli se kabely a hurá s nimi do konektorů. Možná se někdo diví, proč na poslechový přepínač přišli teflonové a pozlacené konektory. No prostě přišli, po nepříliš dobrých zkušenostech s různým typem plastů, které se deformují už když vidí jak zastrkávám pájku do zásuvky a cín odpadává od jinak pěkně vypadajícího spoje na kov, který vzdáleně připomíná pozlacený či postříbřený, ale ve skutečnosti to je snad vyrobeno z kusu kamene, na který nejde ani pájet.

K ovládání jsem vzal opět do ruky stavebnici z dílny 2ZI, osadil jí, vdechnul jí život a rázem bylo čím přepínat.

V poslední době jsme si v klubu zvykli spíš něco mačkat, než něčím otáčet. Z otáčení bolí pak ke konci závodu zápěstí a tohle je docela vhodné řešení.

No a už to funguje a přepíná.

Paráda.

Tak a to by pro začátek téhle závodní sezony mohlo stačit.

Slíbil jsem Petrovi OK1BN, že do konce týdne na své stránky něco napíšu, aby měl co číst, tak jsem slib splnil a tady to má.

Tak doufám že to bylo k přečtení a další články budou následovat, protože Petr BN není jediný, komu jsem slíbil nějaké články, aby bylo co číst.

73 3RM