CQ WW 160M SSB OK1KUW

Letos jsme se opět po roční pauze dali dohromady a plni očekávání z výsledku s novým setupem jsme se zúčastnili CQ WW 160m SSB contestu pod naší klubovou značkou OK1KUW.

Tady je vidět naše TXová anténa.

Oproti té obloze to vypadá docela jako idylka, ale nenechte se mýlit. V době focení bylo na teploměru -10°C takže to skutečně žádná sranda nebyla.

Přípravu jsme nepodcenili. Již na podzim jsme natáhli Beverage antény. Celkem jich bylo použito v závodě 6 kousků. Počínaje nejkratší 204m dlouhé směr VK/ZL a konče nejdelěí 305m dlouhé směr JA. Zbytek byl v délce 264m. Co se týče poslechu, stále nám chybí směr sever a pak směr 120° ale to se zatím nevejde ani do přepínače a není ani čím ovládat. Beverage směr VK/ZL bude chtít určitě prodloužit, těch 204m je na 160m málo. Sice to poslouchá, ale není to stále ono, místo na to máme, takže příští rok dojde zcela určitě k jeho prodloužení. Je také poměrně široký co se týče vyzařovacího úhlu, takže z něj leze relativně široký festival bordelu.

Směr sever to bude chtít určitě doplnit, protože jsme měli docela starosti číst slabší stanice ze Skandinávie, takže tady je ještě rezerva

Směr 120° to kvůli násobičům bude chtít doplnit také, v závodě jsme měli problémy je poslouchat na VK/ZL ze které šel poměrně masivní bordel a tom QRM se to dost špatně četlo, nicméně i na tenhle BEV jsme něco udělali z blízkého východu co do násobičů.

Pro mne začal závod prakticky již ve středu, kdy jsem začal pomalu roztápět uvnitř boudy. Pomalu stoupala teplota z neoblíbených záporných čísel, až po ty oblíbené v rozsahu nad +20°C. Jenže ono to tak rychle nešlo. Jenom tím roztopením a temperováním až do pátku jsme postupně spotřebovali 2kousky 10kg propan-butanových lahví a ten třetí kousek to spolklo během víkendu.

Tohle byl náš první závod, kdy i během závodu jsme museli stále přitápět, protože mráz všude kolem nás nám dával jasně najevo, že zime ještě neskončila a samotný PA nebyl schopen boudu vytopit.

A to v ložnici jel přímotop také po celou dobu od středy, aby se tam vůbec dalo přespat až do nedělního oběda. A to jsem vzal veškeré ložní prádlo, deky a polštáře domů, aby proschli, nahřáli se a hlavně aby ta vlhkost z nich se dostala ven. Přece jenom od podzimu tam nikdo nespal. Dokonce i matrace šli na topení. Ale zadařilol se a šlo tam spát. Musel jsem tedy ještě dotěsnit okno do ložnice, protože tam tahlo, foukal východní vítr a okno je na východ a ta zima si dokázala najít cestu. Spravil to kousek samolepící molitanové těsnící hmoty. No a bylo po starosti, přestalo tam foukat kolem okna. Hned to bylo znát.

Postupně jsem navozil jídlo do ledničky a pití, doplnil zásobu čaje, kafe, cukru, smetany do kafe a samozřejmě trochu toho červeného nesmělo chybět.

Počítač jsem zapnul už ve čtvrtek a nahodil deník. No a začal si hrát s konfigurací. Copak o to, nahodit program je sranda, ale přemluvit ho, aby odesílal data na online score server mi chvíli trvalo. No a pak mi trvalo hoooodně dlouho, než jsem program přesvědčil, aby začal komunikovat s mikrohamem, začal ovládat rádio a co hlavně, aby začal nahrávat a přehrávat zvuky. To mi dalo hodně zabrat, nicméně se mi to podařilo rozchodit. Postupně jsem uklidil nepořádek ve všech místnostech, zpacifikoval pracovní stůl, propojil rádio s PA a přepínačem poslechovek. Vypadalo to dobře, tak ještě aby to všechno vydrželo.

Teplota uvnitř postupně stoupala a v pátek jsem si dovolil už i zapnout žhavení PA a čekal na prvního závodníka.

Honza 1NP dorazil z DL, kde pracuje až za tmy a po dobré večeři u mne doma jsme vyrazili nahoru na QTH, kam za námi za chvíli dorazil i Venca 3VM.

Seznámil jsem je s obsahem ledničky a okolních poliček a pak už jsem zasedli k rádiu. Rychlá instrukce kde co je, co se kde mačká a jak co funguje bylo víceméně jen připomenutí toho co už znají.

No a po dobré kávě a zákusky už jsme jen čekali na start do závodu. To čekání nám zpříjemnila trocha toho červeného v nových sklenicích. Přece jen pít červené víno z půllitrů není asi to správné ořechové.

Jako první zasednul Honza 1NP. Byl tam už hodin před začátekm závodu. Testoval zařízení, nechal si posoudit signál, jeho šířku a kvalitu a udělal spoustu pěkných QSO.

No a pak to vypuklo.

To byl najednou na pásmu takový nářez a mazec, že jsem nechápal, kde se tam ty stanice najednou berou. Spletry lítali zprava i zleva a v tom rachotu, kdy S-metr svítil skoro až na doraz Honza 1NP začal vyrábět spojení a sázet je do logu.

Bylo příjemné to sledovat a vidět i naše skore na serveru, bylo možné online srovnávat jak to komu hraje a postupně přibývá do deníku.

Honza NP se ale činil, až neskutečně. Když měl za první půl hodinu v logu víc jak 80QSO, už mi to připadalo divné a šel jsem se na nějk podívat. Skutečně řežba jak má být a Honza NP to dával naprosto v pohodě. Jednu ruku na přepínači poslechovek, druhou zabořenou do klávesnice.

Jen za první hodinu doslova narubal 165QSO, fakt nádhera.

Ale to byla první hodina.

Pak to začalo postupně klesat, jak stanice ubývali a naopak se objevovali v našem deníku.

Po třech hodinách jsem Honzu NP střídal. Výsledek vypadal dobře a já se těšil na svou směnu. Bohužel předčasně. Rychle jsem vystřízlivěl. Přežít na pásmu chtělo silné nervy a prakticky po každé výzvě přepnout všechny poslechovky. Kolikrát se stalo, že než jsem dojel na konec, už se někdo ptal jestli je frakvence volná a byli i tací, kteří se vůbec neptali a rovnou začali CQit. Udržet si kmitočet nebyla žádná sranda. Doslova bitva o každé spojení a udržení se na fleku.

Bohužel podmínky šli postupně dolů a stejně tak počet QSO v jednotlivých hodinách. S bídou se to drželo na 40 QSO/hod a ještě to klesalo. Jak to na začátku vypadalo dobře, tak to postupně uvadalo a když Honzu nic nezavolalo půl hodiny, tak to ukončil a šel si lehnout.

Když jsem pak kouknul do deníku, zrovna optimistický pohled to nebyl. Čekal jsem víc, zejména násobičů v podání US/VE států. Ale prostě to nehrálo a nechodilo jak jsem očekával. Asi jsem od toho chtěl moc. Ale začátek dobrý, tak snad následující noc to bude ještě lepší a rozjede se to pořádně.

Vysílat jsem začali už odpoledne a to bylo u nás ještě světlo a dlouho ještě bylo. RATE sice nebyl nijak oslnivý, přesto do deníku začali padat další stanice. S příchodem tmy přišlo i rušení a mazec na pásmu. Nikdo nikoho nešetřil a nikdo neměl svůj flek jistý. Takže i my jsme se postupně stěhovali nahoru, protože udržet se dole prostě nešlo. Ale spojení postupně přibývali, ne nijak rychle, ale šlo to. Postupně jsme se střídali a kolem půlnoci jsme byli někde na RATE 60 QSO/hod což šlo. Očekával jsem přísun US/VE stanic.

No a najednou mi Honza hlásí, že nás nic nevolá a že nejsme ani nikde slyšet a že máme nějaké horší PSV. Takže zastavit a stát, nic nemačkat a jdeme hledat chybu. Připojený analyzátor okamžite hlásí, že anténa neni v rezonanci a je tak něco špatně. Takže honem všechny možné bateky co svítí a hurá ven.

No ale zkuste si ve tmě, ještě k tomu při -14°C běhat venku a hledat závadu. Do toho foukal pěkně ledový vítr od východu a tam u nás nahoře to bylo cítit.

No a pak jsme posvítil zezadu na anténní přizpůsobení. Zprvu leknutí co to je a pak smích. Ta díry v plastové bedně jasně hovořila o tom, co se stalo.

Zřejmě to namrzlo, trocha přechodového odporu a o zábavu bylo postaráno. Upálené vyzdvižené radiály, propálená díra od zemního šroubu. No fakt radost. No ale stačila trocha nářadí, času a světla a oprava byla provedena do 20 minut. Jenže tenhle čas nás přímo předurčil k tomu, že budeme muset hledat znovu flek. No ale najít ho nebyla fakt žádná sranda a udržet ho taky. Postupně jsme lezli nahoru, až se nám podařilo najít trocha volného místa a opět začít vyrábět QSO.

Poslal jsem je oba spát, aby byli připraveni na svou svou směnu a zasedl k rádio okolo 01:30 našeho času.

A hurá vysílat, ať to přibývá do logu.

Bohužel stalo se to, čeho jsem bál. A bál jsem asi zřejmě moc, protože to co přišlo bylo jako ten nečernější sen. Najednou pásmo někdo vypnul. A to teda totálně.

Zprvu jsem nechápal co se děje. Přestali volat stanice a když něco zavolalo, tak sloubounké jak dvakrát převařený čaj. Postupně začala mizet z clusteru spoty ze 160m, až ustali úplně. To už jsem začínal tušit, že je zle. Honem jsem nahodil druhý počítač a našel první SDR přijímač on line. Stačil pohled na displej, ani jsem nesundaval sluchátka a bylo mi to jasné. Pásmo bylo skoro prázdné, jen pár silnějších stanic volalo výzvu. RATE v tu chvíli padnul na hranici pod 10QSO/hod a to ještě jenom evropa. V jednu hodinu jsem dokonce vydoloval z pásma celé 4 stanice. To mne tak srazilo na kolena, že jsem bylo otrávený jak indiánský šíp a měl sto chutí to vypnout a jít si lehnout.

Modlil jsem se, aby se to znovu otevřelo a pásmo zase ožilo. Seděl jsem u toho skutečně co se dalo, ale protože fakt nebylo co dělat, co po psu hodit, tak jsem to vzdal a probudil Honzu NP. Předal jsem mu žezlo a upozornil ho na to, že to bude pěkně otravná směna, protože to pásmo někdo vypnul.

No tvářil se hodně kysele, ale sednul k tomu a vyzobával a střídavě volal výzvu ve snaze dostat z toho zbytku co na pásmů zůstalo maximum.

Bohužel pásmo zůstalo až dorozbřesku mrtvé a tak to Honza NP zabalil dřív než předchozí noc. Když vás půl hodiny nic nezavolá, na pásmu nenajdete jednu stanici co není v logu, tak to je fakt smutné kino.

Ostatně tady je to krásně vidět co se stalo a jak padl RATE v průběhu noci.

Přes den jsme měli čas. Dopoledne jsme prospali, ale po obědě už jsme se postupně rozkoukávali a sdělovali si dojmy z noci jak to komu hrálo a co se vjeho směně udělalo, respektive neudělalo.

No a protože v noci šílené táhlo od podlahy, tak jsem se jal utěsnit veškeré možné díry a netěsnosti u podlahy.

Lezl jsem po čtyřech, trhal kousky hadrů a utěsnil snad všechny díry, skuliny, praskliny a nedodělky co jsem kde u podlahy našel a odkud tahlo. V noci mi pak hlásili, že jsem odvedl dobrou práci, že už se to dalo přežít a nemuseli si obouvat brusle.

Ono totiž u stropu se pomalu nedalo dýchat, když člověk seděl v křesle, tak kolem těch 1,5m od podlahy bylo tak akorát, ale dole nám všem mrzli nohy. Takže to opravdu chtělo s tim něco udělat. Ta zima byla hrozná.

No a protože po obědní kávě byl čas, tak jsme vyrazili se podívat na tu zkázu k anténě, co dokáže trocha námrazy a přechodový odpor.

Takhle odtud to ještě vypadá dobře, nic neni vidět.

No pořád to vypadá dobře, už jsme blízko, ale pořád nic.

No a stačí málo, jen se mrknout z druhé strany a je to každému jasné.

A ještě jedna z lepšího úhlu.

No a hned je každému jasné jak to asi muselo vypadat.

No jo, ale zkuste tohle opravit ve tmě a v takové zimě, že vám křehnou prsty po minutě opravy.

Ještě jsem topro jistotu otevřel a podíval se i dovnitř, jak to tam vypadá.

Posuďte sami.

No a pak Honza NP prohlásil, že ta lososová té cívce sluší.

Zprvu jsem nechápal co tim myslí, jakej losos, co to mele.

No a pak jsem se podíval zblízka na tu cívku a musel jsem se začít smát.

Je teda pravda že chlap rozeznává stejně jako WIN pouze 16 základních barev, ale toho označení lososová tomu prostě sedlo. Původní barva té cívky je skutečně červená měď. Opravdu to je z poctivé mědi.

Tomu se nedalo nic vytknout. Co se teda dělo uvnitř toho boxu, když ukápla protiváha si vůbec neumím představit. Možná pomohla i ta venkovní teplota, že se to dokázalo tu chvíli nějak uchladit, ale radši po tom nebudu pátrat.

Zbytek závodu jsme už dojeli jen z povinnosti. Otrávení, protože jsem tomu věnovali opravdu dost času. Přpravení a nabuzení a ono přijde tohle.

Ještš v závěru v neděli se nám podařilo pár násobičů a tak se nám podařilo nejen překonat náš výsledek z roku 2016, ale ještě ho mírně posunout a překonali jsme hranici 900QSO. Sice ta vysněná 1000 nepadla, ale co neni letos, může být příští rok.

No a protože je závod za námi, tak ještě pár obrázků statistik jak to vypadalo ve finále.

Ten jižní směr překvapil a je to dílo toho posledního BEVu co jsem natahnul směr jih. Opravdu to pomohlo a s ním se dali číst stanice z balkánu a Itálie naprosto v pohodě a i nějaký ten násobič.

Oproti tomu, když přišel ten ovál aurorální, tak skoro bylo jedno na který BEV se poslouchá, protože to přestalo směrovat, někdy to směrovalo přesně obráceně. No prostě si to dělalo co chtělo v těch podmínkách.

Možná to chtělo zapojit ještě K9AY, kterou jsme měli jako zálohu, ta poslouchá pod vyššími úhly, možná to chtělo vyzkoušet, ale bohužel k tomu nedošlo.

No takže závod je za námi.

Ostudu jsme si snad neudělali, výsledek je adekvátní tomu co jsme opřeli do závodu za techniku.

Už máme pár nápadů, pár vylepšení v hlavě, jen to přes rok zase dotahnout.

Jak Honza NP, tak i Václav 3VM odvedli v rámci svých možností spoustu práce, i když to někdy bylo na zahození sluchátek.

Ale co, ve finále jsme se dobře odreagovali, něco se snědlo, něco vypilo a byl to příjemně strávený víkend.

Tak co?

Na slyšenou v dalších závodech.