Technika

Vzhledem k přístupu mého syna k "pouhému" elektronkovému zesilovači, který prostě jen "hrál" ale nezkresloval, jsem se pokusil mu nabídnout něco zcela odlišného.

No a takhle to dopadlo.

Jenže cesta, kterou jsem ušel, než se na tohle dalo zahrát, byla dost dlouhá.

Začal jsem tím, že jsem si koupil pár starých elektronkových rádií, abych se podíval, jak to dělají profesionálové a také proto, abych si opratřil nějaké ty komponenty.

Vzhledem k tomu, že můj syn Jakub projevil před vánoci zájem o hru na elektrickou kytaru, tak jsem zaplesal. Konečně taky bude dělat něco jiného, než jen sedět u počítače.

Protože v okamžiku kdy přijde domů, tak vyloženě flákne s taškou ze školy kamkoli a první co je, když přijde do pokoje, tak zapne počítač.

Ostatně i ten malý kousek hudebního vzdělání není k zahození.

Tohle už je finálové měření.

Pouštěl jsem výstup do pořádného reostatu. Ale k tomu byla ještě dlouhá cesta.

Vzhledem k tomu, že mne v poslední době dost zlobí (po tomhle příspěvku už dozlobil) můj letitý paměťový klíč, tak jsem začal hledat něco jiného. Trpělivost mi s ním došla v okamžiku expedice ZL7G, kdy jsem musel tlačítko dávající značku mačkat několikrát, abych z klíče dostal svoji značku a to každou chvíli mi vyslal před značku ještě čárku. A řekl jsem dost a vyrazil na internet něco najít.

No a takhle to nakonec dopadlo.

Na QTH jsme začali řešit další směrovku na 20m. Požadavky na to, co by anténa měla splňovat ale byli řekněme poněkud zajímavé, ne li nereálné.

Ve finále se to ale povedlo a takhle to vypadá.

Tak je to konečně nahoře.

Sranda to ale rozhodně nebyla.

Takhle je na to krásný pohled, když to je nahoře, ale co jsme si u toho vytrpěli.

Ale popořadě.

Celá akce začala vlastně už pár dní předem. To jsem začal žhavit dráty a shánět snad každého v okolí, kdo měl ruce a nohy a nebál se práce jak na zemi, tak ve výškách.

Zpočátku to vypadalo dobře, podařilo se sehnat 6 lidí, ochotných pomoci. Podle toho jsem nakoupil na víkend a uložil do lednice.

Dnes jsem zase udělal kousek práce na anténě, aby o víkendu mohla jít nahoru.

Vyrazil jsem na QTH, ze skladu si vybral několik zbytků koaxiálního kabelu a začal měřit a počítat, kolik že ty zbytky vůbec mají metrů.

Nakonec jsem si vybral jeden, který měl 35m délky s tím, že z něho poskládám obě tlumivky a ještě zbyde dost na přívod a dva závity kolem rotátoru.

Ze skladu jsem doslova vydoloval kus novodurové trubky a rozdělil jí napůl.

Anténu jsem přivezl na QTH po návštěvě OK7K spolu s kouskem, pro který si přejel dnes David FJD.

Chvilku jsem kolem těch trubek chodil, prohlížel si papírovou krabici a její obsah a sbíral odvahu se do toho pustit.

Udělal jsem si kafe, postavil si ho na stůl, rozložil 4 stránky manuálu a pustil se do toho.

Tohle je finálová podoba antény po dvou víkendech, kdy jsem na ní dělal po pár hodinách práce, když bylo slušné počasí.

Čas bohužel mírně pokročil a tráva na poli si již říká o své posečení.

Byl jsem taktně upozorněn, že v brzké době, samozřejmě podle počasí, vyjede zemědělská technika na pole, aby posekala trávu a tudíž musíme zdemonotovat náš vertikál, aby jsme ho zase na podzim mohli složit a postavit.

Radiály jsme již stihli z pole dostat, takže zbývala jen demontáž vlastního zářiče. Což se sice hezky napíše, ale o to hůř dělá.

No a protože je třeba na ten stožár, co zeje prázdnotou něco dát, abych byl QRV, tak jsem vyrazil k Petrovi OK1BN pro novou anténu.

Za necelé dvě hodiny jsem už popíjel kafe s Petrem a jeho drahou polovičkou.

Na to že bylo slunečno, tak tam byla zima a foukal hodně studený vítr. Nepohrdnul jsem ani pracovní bundou. Ještě že jsem ji měl sebou v autě.

Tak už na ní konečně došlo.

Tak tady je ještě nahoře. Nesmrtelná anténa, která přežila všechny větrné bouře od Emy počínaje a které jsme pracovně říkali "kladivo na čarodějnice" se konečně dočkala své repase.